NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 304.

Stavební právo (Praha): * Okolnost, že někdo třetí domáhal se teprve dodatečně bez úspěchu uznání svých práv jako účastník v provedeném již parcelačním řízení, nemá vlivu ani na počátek ani na běh pětileté lhůty, stanovené v § 13 stav. ř. pro Prahu.
(Nález ze dne 21. ledna 1920 č. 194.)
Věc: Městská obec Nusle proti zemskému správ. výboru v Praze o prodloužení parcelačního povolení Vyšehradské kapitole.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti kolleg. kapitoly Vyšehradské bylo po komisionelním řízení provedeném 25. srpna 1911 na základě usnesení obec. zastupitelstva v Nuslích z 30. listopadu 1911 výměrem městského úřadu ze dne 21. prosince 1911 č. 16795 uděleno žadatelce povolení k parcelaci části pozemku čís. kat. 148/3 v bloku A mezi Slavojovou ulicí a tratí státní dráhy v Nuslích. Výměr byl žadatelce doručen 29. února 1912.
Dne 30. srpna 1911 vznesený nárok obce pražské, aby ve smyslu § 10, al. 3 stav. ř. byla dodatečně přibrána k parcelačnímu řízení, poněvadž jde o parcelaci pozemku ležícího na blízku hranic jejích, byl pořadem instancí rozhodnutím zemské správní komise z 21. října 1914 č. 89600 zamítnut, ježto podle daného stavu nelze míti za to, že parcelovaný pozemek nalézá se na blízku hranic obce Pražské ve smyslu § 10/3 stav. ř. Parcelantka nebyla v tomto řízení o nároku obce Pražské vůbec vyrozuměna.
Podáním ddto 26. února 1917, de praes. 1. března 1917, Vyšehradská kapitola odvolávajíc se na to, že svrchu uvedené povolení parcelační končí 28. února 1917 a že na parcelovaném bloku dosud nebyla žádná stavba provedena, podala žádost, aby dle § 13 stav. ř. bylo jí parcelační povolení prodlouženo na dalších 5 let. Žádost ta byla usnesením obecního zastupitelstva z 24. října 1918 a stejně i rozhodnutím okresního výboru ze dne 31. března 1919 č. 3123 zamítnuta jednak proto, že o prodloužení rozhoduje obec dle volného uvážení a parcelant tedy na toto prodloužení nemá právního nároku, jednak z důvodu, že žádost za prodloužení byla podána, když již původní povolení bylo pozbylo platnosti, takže obec. zastupitelstvo žádosti ani vyhověti nemohlo.
K dalšímu odvolání kapitoly zemský správní výbor rozhodnutím ze dne 16. září 1919 čís. 89965/VI. rozhodnutí obou nižších instancí zrušil a uznal, že žádost kapitoly za prodloužení parcelačního povolení je bezpředmětnou, ježto parcelační povolení dané výměrem městského úřadu Nuselského z 21. prosince 1911 č. 16795 vzhledem ku stížnosti obce Pražské nabylo právní moci teprve rozhodnutím zemské správní komise z 21. října 1914 čís. 89600, jímž stížnost ona zamítnuta, rozhodnutí toto však kapitole doručeno nebylo, takže pětiletá lhůta § 13 stav. řádu nezačala ještě ani běžeti, a nemůže tedy pokládána býti za prošlou.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí obcí Nuselskou namítá: Obec Pražská nebyla v parcelačním řízení stranou, proto nemůže její dodatečné zasažení míti vlivu na povolení parcelační, které proti kapitole Vyšehradské nabylo právní moci 14 dní po doručení, t. j. 14 dní po 29. únoru 1912. Kdyby přiznán byl vliv na pravoplatnost rozhodnutí osobám, o nichž je jisto, že v řízení nejsou účastníky, bylo by ustanovení § 13 stav. ř. ilusorním.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti takto:
Sporným jest v podstatě, kdy zanikla platnost parcelačního povolení, uděleného kapitole Vyšehradské výměrem městského úřadu v Nuslích z 21. prosince 1911 č. 16795, ve smyslu § 13 stav. ř. uplynutím stanovené tam pětileté lhůty.
Paragraf 13 stav. ř. stanoví, že povolení k rozdělení pozemku na místa stavební pozbude platnosti, když v pěti létech, počítaje ode dne, kdy bylo povolení žadateli doručeno, nezačne se na rozdělených pozemcích stavěti. Kdežto zpravidla pravoplatné správní akty, jimiž přiznávají se stranám oprávnění, jsou trvalým a neobmezitelným základem těchto oprávnění, určuje zákon zde — v patrné snaze, aby oprávnění vzniklá z parcelačního povolení nebyla trvale na překážku měnícím se požadavkům veřejného zájmu na stavebním rozvoji místa — lhůtu, jejímž uplynutím zaniká účinek povolení, nebylo-li ho využito. Má-li aspoň tato lhůta zůstati parcelantovi nezkráceně zachována, nemůže ovšem běh její počíti, dokud parcelant nemá právní možnost, aby započal s prováděním povolené mu parcelace. Stav. řád uznává v § 10 také zájem jiných osob mimo parcelanta na projektované parcelaci a přiznává jim na ochranu těchto zájmů jednak nárok na účast v parcelačním řízení, jednak legitimaci k hájení zájmů jejich postupem instančním. Hledíc k tomu, že rekursy v záležitostech stavebních zásadně mají dle § 126 stav. ř. účinek odkládací, odsunuje se tudíž pro parcelanta právní možnost započíti s prováděním parcelace na tak dlouho, pokud naříkatelnost povolení parcelačního ať už promeškáním odvolací lhůty, ať konečným odmítnutím podaných odvolání nepominula. Teprve tehdy, když povolení parcelační nabylo právní moci proti všem uvedeným interesentům, počíná běžeti lhůta § 13 stav. ř. vůči parcelantu. S druhé strany je však tím, že parcelační povolení nabylo takto právní moci, řízení skončeno, parcelace pro parcelanta i všechny účastníky řízení jakož i ty, o jichž právní posici bylo v parcelačním výměru rozhodnuto, definitivně vyřízena, a oprávnění parcelantova pravoplatně založena; není pak již s hlediska řádu stavebního žádné překážky, aby parcelant těchto oprávnění nevyužitkoval. Uplatní-li dodatečně někdo zmatečnost provedeného řízení z důvodu, že proti předpisu § 10 stav. ř. nebyl pozván k místní komisi, a byl-li se svým nárokem pravoplatně odmítnut, nemůže takové zakročení ani účinkovati na nastalou již před tím právní moc uděleného parcelačního povolení a tudíž ani na počátek běhu lhůty § 13 stav. ř., ani nemůže — pro nedostatek výslovného ustanovení zákona — způsobiti přetržení nebo stavení této lhůty. Opačný výklad mařil by také snadno intence zákona, neboť by umožňoval parcelantu, aby nastrčením fingovaných interesentů, kteří by uplatňovali zmatečnost řízení pro opominutí domnělých svých nároků na účast v řízení, prodlužoval si libovolně lhůtu v § 13 stav. ř. určenou ve veřejném zájmu.
Obec Pražská parcelační komise, konané dne 25. srpna 1911, nebyvši pozvána, se nesúčastnila a teprve dne 30. srpna 1911 vznesla svůj nárok na účast v řízení o sporné parcelaci.
Výměr městského úřadu Nuselského z 21. prosince 1911 č. 16795, jímž žádané parcelační povolení bylo uděleno, neobsahuje o vzneseném tom nároku žádného výroku. Vzhledem k tomu uplatnění tvrzeného nároku obce Pražské na účast v parcelačním řízení, učiněné mimo toto řízení a projednané zcela odděleně, nemohlo míti vlivu na vznik právní moci parcelačního povolení a nemohlo tudíž také působiti oddálení běhu lhůty § 13 stav. ř.
Naříkané rozhodnutí jeví se tudíž nezákonným.

Citace:

č. 304. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 92-94.