Č. 3100.

Valutární opatření: O výměně polských marek podle opatř. Stál. výb. č. 583/1920.
(Nález ze dne 12. ledna 1924 č. 20440/23).
Věc: Gustav. R. v Českém Těšíně proti berní správě v Českém Těšíně o výměnu bankovek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 25. listopadu 1920 zažádal st-1 u žal. úřadu o poskytnutí výhody při výměně bankovek po rozumu opatř. Stál. výb. z 8. října 1920 č. 583 Sb. a to pro pohledávku 48727-64 Mp proti městské obci P. Těšínu, z kteréžto částky obdržel dne 6. listopadu 1920 20000 Mp, zbytek pak získal po 23. listopadu 1920 jako doplatek na pohledávku 82.727-64 Mp za hrobky postavené pro onu obec. Vykázal, že se narodil v Těšíně, že tam byl příslušný, a že bydlí v Č. Těšíně od roku 1891. Teprve v dubnu 1920 zařídil se pro sebe a utrpěl by nenahraditelnou škodu, kdyby mu nebyla povolena výměra v poměru 1 : 1, případně 1 : 2 neb alespoň 1 : 3. Jedná prý se kromobyčejný případ podle § 11 cit. opatř. Stál. výb., totiž o zmírnění prokázaných příkrostí způsobených jediné rozdělením Těšína. V nedostatku vlastního kapitálu musil prý se omeziti na úvěr.
Podle protokolu z 21. ledna 1921 dodal pak, že mu bylo již vyměněno 4410 Mp v poměru 1:1 a 48.000 Mp v poměru 3:1. Ježto však byl nucen po 10. srpnu 1920 platiti dělníkům v čsl. penězích, musil si oněch 48000 pol. marek vypůjčiti, maje sám pouze onu pohledávku proti městské obci Pol. Těšínu. Poněvadž však byl nucen splatiti tento obnos 48000 Mp rovněž v čsl. penězích a to v poměru 2 1/2:1, utrpěl ztrátu přes 3000 K. Žádá proto, aby mu výměna byla povolena v poměru § 1 lit. a) a b).
Výměrem z 9. února 1921 povolil mu žal. úřad výměnu 48000 Mp a to 10000 v poměru 1:1, zbytek 38000 v poměru 3:1. Výnosem ze 4. července 1922 poukázalo fin. ředitelství žal. úřad k tomu, že podle protokolu z 21. ledna 1921 vyměnil si žadatel při řádné výměně 4410 Mp v poměru 1:1 a 48000 Mp v poměru 3:1. Povolení výměny z 9. února 1921 nemá tedy patrně zákonného podkladu, pročež má úřad vydání onoho rozhodnutí ospravedlniti.
Na to nař. nyní rozhodnutím žal. úřad odvolal ono dřívější poyolení a zamítl st-lovu žádost, poněvadž ona částka neobíhala ještě dne 10. srpna 1920 na Čsl. Těšínsku, neboť žadatel, jak jde na jevo z pokladní knihy, kterou předložil dne 21. ledna 1921, neměl oné částky na hotovosti, nýbrž přijal ji teprve po tomto dnu (§ 1 cit. opatř. Stál. výb.). Vyzývá se tudíž st-1, aby neprávem mu přiznaný a vyplacený obnos 22.666 Kč 66 h složil nejpozději do 10. února 1922 u berního úřadu v Č. Těšíně, načež bude mu vrácen obnos 48000 Mp.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
St-1 nepopírá, že by žal. úřad nebyl vůbec oprávněn výměnu jednou povolenou opět odvolati, nýbrž brojí pouze proti správnosti názoru, z něhož úřad při odvolání tom vycházel maje za to, že výměna byla povolena neprávem, a snaží se stížnost dovoditi, že povolená původně výměna stala se po právu.
V tomto směru vrcholí jeho vývody v podstatě v tom, že nejde o výměnu podle § 1 opatř. Stál. výb. z 8. října 1920 č. 583 Sb.. nýbrž o poskytnutí výhod podle 2. odst. § 11 téže normy. Poněvadž úřad do- volávaje se ustanovení § 1 opřel skutkově svůj výrok o okolnost, že hotovost, o jejíž výměnu jde, dne 10. srpna 1920 nebyla v oběhu na čsl. části Těšínská, a že jí st-1 teprve po tomto dnu nabyl, kterýchžto skutkových okolností st-1 nepopírá, lze jeho vývodům rozuměti pouze tak, že pokládá za to, že v případě 2. odst. § 11 tohoto skutkového předpokladu na rozdíl od § 1 není třeba. Názor tento jest však mylný, ježto i povolení výhod podle § 11 předpokládá právě tak, jako ustanovení § 1, že žadatel měl hotovost v polských markách, o jejíž směnu žádá, již dne 10. srpna 1920 ve svém držení, resp. že jde o hotovost, která toho dne již obíhala na čsl. části Těšínska.
Jak svrchu uvedeno, st-1 správnosti skutkového zjištění žal. úřadu, že podmínek těch v daném případě nebylo, nepopřel. Potom však opatření Stál. výb. nemohlo býti vůbec úřadu právním základem pro povolení směny oné hotovosti, a to ani podle § 1 ani podle § 11 — nehledí-li se ani k otázce, zda a pokud z § 11 lze dovozovati vůbec nějaký právní nárok na ony výhody i za podmínek zákonem předpokládaných.
Jestliže tedy žal. úřad hledě k tomuto skutkovému nedostatku shledal, že jeho původní rozhodnutí bylo nejen nezákonité, nýbrž následkem překročení mezí kompetence dokonce zmatečné, nelze důvodně popírati, že zde byl základ k tomu, aby povolení to bylo opět odvoláno, ať již šlo o povolení podle § 1 nebo § 11 a jest tedy stížnost v tomto směru bezdůvodná.
Další výrok žal. úřadu, že st-1 následkem toho povinen vrátiti částku vyplacenou mu v čsl. měně proti vydání obnosu jím za ni v polských markách složeného, jest pouhým důsledkem toho, že výměna ta byla, jak právě dovozeno, právem odvolána.
Bylo tedy zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3100. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 273-274.