NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 16861.

Soukromí zaměstnanci (zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.).
Jde-li o podnik, v němž se zpravidla žádá od zaměstnaných hudebníků dokonalý výkon hudebního umění, konají hudebníci Vyšší nekupecké služby (§ 1, písm. d), zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.).
Otázku, zda výkon hudby v zábavním podniku (na př. v baru) jest uměním, je řešiti podle okolnosti jednotlivého případu.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1938, Rv II 1093/37.)
Srov. rozh. č. 1884 Úr. sb.
Dne 25. března 1937 byla sjednána mezi žalobcem a zmocněncem žalovaného majitele baru smlouva, podle níž žalobce byl přijat pro podnik žalovaného v B. jako houslista na neurčitou dobu za plat 40 Kč, splatný pozadu vždy 16. a 1. dne v měsíci. Žalobce se podřídil domácímu a obchodnímu řádu žalovaného a zavázal se hráti od večer do uzavření podniku. Oboustranná výpovědní lhůta byla smluvena 14denní. Nastoupiti měl žalobce dne 1. dubna 1937. Žalovaný však potom zrušil ještě před žalobcovým nastoupením služební smlouvu bez dodržení řádné výpovědní lhůty, aniž měl k tomu zákonný důvod. Domáhá se proto žalobce na žalovaném zaplacení 1680 Kč s přísl. jako náhrady za šestinedělní výpovědní lhůtu podle zák. o soukr. zaměstn. č. 154/1934 Sb. z. a n. Soud prvé stolice zamítl žalobu Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud prvé stolíce neposoudil věc po právní stránce správně, dospěl-lí k názoru, že pro poměr uvedený ve smlouvě, o niž jde, neplatí ustanovení § 1 zák. č. 154/ 1934 Sb. z. a n. Podle shora uvedené smlouvy měl býti žalobce k žalovanému v poměru podřízenosti a vázanosti a jeho odměna byla pevně stanovena, takže nebyla závislá jen na výsledku jeho činnosti. Nelze proto onu smlouvu pokládati za smlouvu o dílo, nýbrž za služební smlouvu ve smyslu § 1151 obč. zák. Žalobce jako hudebník měl konati vyšší, nikoliv kupecké služby v podniku žalovaného, podléhajícím živnostenskému řádu, takže se na jeho smluvní poměr vztahují ustanovení zákona č. 154/1934 Sb. z. a n. [§ 1, písm. d)]. Žalovaný zrušil bez zákonného důvodu předčasně smluvní poměr a je proto žaloba na náhradu za výpovědní lhůtu podle § 37 zák. č. 154/1934 odůvodněna. Podle smlouvy z 25. března 1937 byla sice ujednána 14denní výpověď, ujednání to jest však neplatné, protože podle § 53 uved. zák. nemohou býti výpovědní lhůty uvedené v § 31 smlouvou zkráceny. Žalobci mohla by hýti dána výpověď na 6 neděl ke konci kalendářního čtvrtletí (§ 31, odst. 2, uved. zák.) a má proto podle § 37, odst. 1, uved. zák. nárok na náhradu požitků za 6 neděl bez zřetele na to, zda v dotčené lhůtě jiným zaměstnáním něco vydělal, ježto pracovní poměr nepřesahoval dobu jednoho roku. Ježto byla žalobcem smluvena mzda 40 Kč za den, jest žaloba na zaplacení 1680 Kč po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud schvaluje právní názor odvolacího soudu, že žalobce měl u žalovaného konati jako hudebník v brněnském baru vyšší nekupecké služby, že proto měl zákonný nárok na šestinedělní výpověď podle § 31 , odst. 2, zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. ke konci kalendářního čtvrtletí a že jest proto žalobní nárok po právu. Hudba není pravidelně řemeslem, nýbrž uměním. Řádné provozování hudby nevyžaduje jen vzdělání a cviku, nýbrž i duševní spolučinnosti při každém hudebním výkonu. V souzené věci šlo o podnik, v němž se od hudebníků zpravidla Žádá dokonalý výkon hudebního umění. Pokud dovolání odkazuje k rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 1934 zn. sp. Rv III 1001/34 (Úr. sb. č. 1884), jest zdůrazniti, že otázku, zda výkon hudby v zábavním podniku jest uměním, jest řešiti podle okolností konkrétního případu.

Citace:

č. 11497. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 388-392.