Č. 7610.

Závodní výbory: K otázce příslušnosti rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech, resp. živn. soudu k rozhodování o přípustnosti propuštění dělníka z práce.
(Nález ze dne 5. prosince 1928 č. 6176/27.) Prejudikatura: Boh. A. 7093/28.
Věc: Firma Jiří Sch., akc. spol. v Ú. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Ú. o propuštění dělníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem z 2. října 1926 uznala rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech v O. právem, že st-lka jest v základě § 3 lit. g) zák. o záv. výb. povinna propuštěného dělníka Rudolfa J. přijati zpět do práce za dřívějších podmínek a nahraditi mu mzdu zatím ušlou. Proti tomuto výroku domáhala se st-lka nápravy pořadem práva dle § 105 úst. listiny a zák. č. 217/25 u živn. soudu v Ú., který žalobu, pokud namířena byla proti záv. výboru, odmítl pro svou nepříslušnost, pokud však směřovala proti Rudolfu J., odepřel vyhověti žalobnímu petitu z důvodů věcných. St-lka podala proti věcnému vyřešení svých nároků odvolání ke kraj. soudu v Litoměřicích, který rozsudkem z 22. prosince 1926 odvolání nevyhověl a to v podstatě z toho důvodu, poněvadž nutným předpokladem pro přípustnost pořadu práva dle zák. č. 217/1925 je ta okolnost, aby o soukromoprávním nároku bylo rozhodnuto adm. úřadem v mezích jeho příslušnosti, kterýžto předpoklad splněn nebyl, ježto st-lka opírala propuštění Rudolfa J. o důvody uvedené v § 82 živn. řádu, a v takovém případě nemá příslušnost rozh. komise dle § 3 lit. g) zák. o záv. výb. místa.
St-lka obrátila se pak dle § 2 odst. 3 zák. č. 217/1925 proti nálezu rozh. komise se stížností na nss a žádá, aby nález rozh. komise byl pro nepříslušnost její zrušen. Nss nemohl stížnosti vyhověti.
Výrok rozh. komise jeví se zřejmě jako rozhodnutí o propuštění jednotlivého zaměstnance z práce podle § 6 lit. g) zák o záv. výb. Tento předpis zákonný výslovně povolává rozh. komisi k tomu, aby rozhodovala o nárocích zaměstnanců podle tohoto ustanovení. Stížnost nemůže tedy důvodně vytýkati, že rozh. komise výrokem svým překročila meze své kompetence. Zejména nelze příslušnost rozh. komise popírati z té příčiny, že šlo o propuštění zaměstnance bez výpovědi podle § 82 živn. řádu, ve kterémžto případě je použití § 3 lit. g) zák. o záv. výb. vyloučeno. Neboť i kdyby vskutku šlo o takovýto případ, nebyla by směla rozh. komise rozhodování o zmíněném nároku pro svoji nepříslušnost odmítnouti, nýbrž by musila petit záv. výboru, uplatňující nárok zaměstnancův, opřený o ustanovení § 3 lit. g) zamítnouti. (Srovnej nál. Boh. A. 7093/28). Stížnost, jež vytýká, že řečený petit záv. výboru nebyl žal. komisí odmítnut, je tedy bezdůvodná, a slušelo ji zamítnouti, aniž bylo možno pouštěti se do řešení meritorní otázky, stačí-li k vyloučení nároku zaměstnancova podle § 3 lit. g) cit. zák. již pouhé prohlášení zaměstnavatelovo, že propustil zaměstnance z důvodu § 82 živn. řádu, či je-li třeba, aby důvod takový vskutku byl dán; neboť jurisdikci nss-u po této stránce stojí v cestě předpis § 105 úst. listiny, resp. zák. z 15. října 1925 č. 217 Sb., dle něhož proti rozhodnutím úřadů správních o nárocích soukromoprávních, jakým je dle konstantní judikatury nss-u i nárok zaměstnanců dle § 3 lit. g) zák. o záv. výb., je možno dovolati se nápravy pořadem práva, čímž je vzhledem k § 3 lit. a) zák. o ss jakékoliv věcné rozhodování nss-u vyloučeno.

Citace:

č. 15380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 801-803.