Č. 3302.

Vyvlastnění: Rekurs do rozhodnutí prvé stolice, zamítajícího žádost za vyvlastnění pozemku podle zák. o stav. ruchu, nemůže instance odvolací zamítnouti jen z toho důvodu, že předchozí řízení bylo provedeno toliko proti jednomu ze společníků.
(Nález ze dne 1. března 1924 č. 3271.)
Věc: Václav Č. v D. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění půdy k účelům stavebním.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Osp zamítla žádost o vyvlastnění parcely č. — v D. ve výměře 720 m2 za účelem rozšíření obytného stavení st-lova, a pro stavbu nutných hospodářských budov dle zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb.
Nar. rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto s odůvodněním, že výsledek provedeného řízení nemůže býti podkladem pro vydání vyvlastňovacího nálezu, ježto řízení dle žádosti bylo provedeno pouze proti Václavu K. a nikoliv i proti Marii K., jež je spoluvlastnicí vyvlastňovančho pozemku. V rozhodnutí uvedeno, že není ovšem dotčeno právo st-le, domáhati se vyvlastnění novou žádostí proti oběma spoluvlastníkům.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná u nss, o níž bylo takto uvažováno:
Ve stížnosti se tvrdí, že st-1 doplnil svoji žádost při komisionelním jednání dne 9. dubna 1923 v ten smysl, že požadovaný pozemek náleží vlastnicky manželům Václavu a Marii K., že vedoucí komise vyzval obecní úřad, aby Marii K. dodatečně k zřízení t. j. ke komisionelnímu šetření pozval, že však manžel a její syn při komisi přítomní prohlásili, že Marie K. je nemocná a přijíti nemůže a že protestovali i proti tomu, aby s ní byl sepsán protokol doma. Totéž tvrzení bylo již v odvolání. Tato tvrzení stížnosti mohou míti jen ten úmysl, že st-l jimi namítá, že se nestalo jeho vinou, nýbrž vinou Marie K. nebo případně jejího manžela a úřadu I. stolice, že řízení dle § 4 zák. z 25. ledna 1923 č 35 Sb. bylo provedeno jedině s Váslavem K., nikoli též s Marií K.
Uvedením těchto okolností vytýká tedy stížnost podstatnou vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že úřad provádějící vyvlastňovací řízení, ač věděl, že vyvlastňovaná půda patří manželům Václavu a Marii K. a ač st-1 svůj vyvlastňovací návrh v tom smyslu doplnil, přece řízení provedl pouze s Václavem K. V ten smysl vyznívá i bod 2) stížnosti, uvádějící, že bylo na úřadu I. stolice, aby zavedl důkladné řízení a pozval k místnímu šetření všechny zájemníky.
Tyto námitky vzneseny byly již v odvolání a mají částečnou oporu i ve spisech, z nichž jde, že úřadu již před místním šetřením bylo známo, že pozemek je vlastnictví Václava a Marie K. a že při komisi o chorobě Marie K. bylo jednáno. Žal. úřad je přešel, vysloviv, že takto neúplně provedené řízení nemůže sloužiti za základ vyvlastnění a proto odvolání st-lovo zamítl.
Vychází tedy žal. úřad zřejmě z právního názoru, že formálně vadně provedené řízení je důvodem k zamítnutí podaného odvolání. Názor ten je však mylný. Shledal-li žal. úřad, že řízení provedené I. stolicí bylo podstatně vadlým, poněvadž nebylo provedeno s oběma spoluvlastníky vyvlastňované půdy, bylo jeho věcí učiniti potřebné opatření, aby vada ta byla odstraněna, ale nemohl odvolání zamítnouti a tím zamítnouti i st-lem vznesený nárok. Neboť předpokladem pro rozhodování o vzneseném nároku je vždy řádně provedené řízení.
Žal. úřad vyslovuje ovšem, že řízení ono bylo piovedeno pouze s jedním ze spoluvlastníků k žádosti st-lové, čímž patrně chce naznačiti, že vadu zavinil sám st-1 a že ji nemůže vytýkati. V tom směru však vychází ze spisů, že úřad I. stolice v protokolu z — jako předmět řízení označil vyvlastnění části role č. kat. — v D., patřící Václavu a Marii K. a konstatuje pak protokol ten, že okolnost ta během řízení vyšla na jevo. Poněvadž pak dle § 5 zák. o stav. ruchu je věcí úřadu, aby vykonal potřebné šetření a pozval k němu všechny zájemníky, tedy zejména i vlastníky a spoluvlastníky vyvlastňované půdy, nemůže okolnost, že vyvlastňovate! v původní žádosti označil pouze jednoho ze spoluvlastníků, býti na překážku tomu, aby úřad, zjistí-li během šetření dle. § 5 cit. zák. prováděného, že je tu další spoluvlastník, tohoto obeslal a řízení i s ním prováděl; to je povinností úřadu, jak plyne z § 5 cit. zák.
Vycházeje z těchto úvah shledal nss, že nař. rozhodnutí vychází z nesprávných názorů právních a zrušil je proto jako zákonu odporující.

Citace:

č. 3302. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 696-697.