Čís. 4941.


Společenstva výrobní a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.). »Jednajícím« za společenstvo, dosud nezapsané, jest nejen ten, kdo se ujednávání a obstarávání záležitostí společenstva súčastní přímo a osobně tím, že osobně smlouvu ujednává neb osobně plněni přijímá, nýbrž i ten, kdo se súčastní takovým způsobem, že vykoná třeba jen část činnosti, potřebné k provedení záležitosti, ale souhlasí s obstaráním zbytku činnosti ostatními jednateli nebo vůbec s obstaráním celé záležitosti.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1925, Rv I 335/25.)
Žalobě proti dvěma členům dozorčí rady společenstva, dosud do rejstříku nezapsaného, o zaplacení kupní ceny za dodávky, objednané pro společenstvo, bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, podanému jedním ze žalovaných.
Důvody:
Soud první stolice zjistil, a soud odvolací schválil mimo jiné i toto zjištění, že v zasedání představenstva a dozorčí rady — správně onoho kruhu osob, které společenstvo zakládaly a prozatím jeho záležitosti spravovaly, vždy bylo usnášeno, co, kolik a zač má býti objednáno, že po provedené objednávce v oněch zasedáních vždy objednané množství a jména dodavatelů, mezi nimiž i jméno žalobcovo, byla sdělena, že také dovolatel byl členem tak zvané dozorčí rady — v uvedeném smyslu — zakládaného, ale ještě nezapsaného společenstva, že se úkolů z tohoto členství ujal hned po první volbě a že je také po druhé volbě čile zastával. Dovolatel musil podle těchto zjištění ze své činnosti v »dozorčí radě« seznati, že někdo, ať už B. anebo kdo jiný, na základě povšechného zplnomocnění oním kroužkem za nezapsané společenstvo jednajících osob — třebaže jen mlčky — uděleného, za společenstvo sjednává smlouvy. Účastí v oněch zasedáních, v kterých o těchto smlouvách byly podávány zprávy, projevil tudíž, byť snad i jen mlčky, přece však zřetelně (§ 863 obč. zák.) — svůj souhlas s oním povšechným splnomocněním a se smlouvami na jeho základě ujednanými, jednal tudíž podle §u 8 zák. o spol. za společenstvo dosud nezapsané a proto jako takové neexistující a ručí proto rukou společnou a nerozdílnou s ostatními spolujednavšími osobami za všechny závazky, prýštící z těchto za jeho spolujednání dojednaných smluv bez rozdílu, zda lze pro každý jednotlivý případ dokázati právě i jeho svolení. Neboť z několika jednajících osob platí za spolujednajícího nejen ten, kdo se ujednávání a obstarávání záležitostí společenstva súčastní přímo a osobně tím, že osobně smlouvu ujednává neb osobně plnění přijímá, nýbrž i ten, kdo se toho súčastní takovým způsobem, že vykoná třebas jen část činnosti, potřebné k provedení záležitosti, ale s obstaráním zbytku činnosti ostatními jednateli nebo vůbec s obstaráním celé záležitosti souhlasí. Důvod ručení takovýchto jednatelů jest právě v tom, že třetí osoby mají býti chráněny v důvěře, že smlouvy budou splněny, a splnění jnaji zaručiti ti, kdo vzbudili důvěru tu svým chováním při obstarávání společné záležitosti nebo dali k jednání podnět a souhlas. Formální okolnosti, kdo vůči třetí osobě vystupoval jako jednající, nelze při tom přičítati rozhodnou váhu. Posoudily tudíž nižší soudy rozepři po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) správně, uznavše dovolatele podle §u 8 zák. o společenstvech zavázaným z objednávek pro nezapsané společenstvo.
Citace:
č. 4941. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 763-764.