Č. 5237.


Policejní právo trestní: Pro závěr úřadu, že automobilista jel obcí nedovolenou rychlostí, stačí, když strážník dosvědčil, že stopkami zjistil rychlost větší 15 km.
(Nález ze dne 21. prosince 1925 č. 23147/24).
Věc: Jan Sch. v T. proti zemské správě politické v Praze o přestupek automobilních předpisů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nál. osp-é v T. z 12. června 1924 byl st-l uznán vinným přestupkem § 46 min. nař. z 28. dubna 1910 č. 81 ř. z., jehož se dopustil tím, že dne 12. května 1924 odpoledne ve 3 hodiny 15 minut jel automobilem obcí T. rychlostí větší než 15 km za hodinu a byl proto odsouzen dle § 55 cit. nař. k pokutě 100 K, po případě k vězení v trvání 10 dnů.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání z nálezu toho co do viny vyhověno.
Stížnost namítá, že st-l nejel nepřípustnou rychlostí, a že žal. úřadem nebylo přihlíženo k okolnostem v odvolání přeneseným; v odvolání vytýkal st-l, že pro závěr, že jel větší rychlostí než 15 km za hodinu, není skutkového základu a nabízel o okolnosti, že strážník někde u cesty stojící rychlost jízdy přesně zjistiti nemůže, důkaz znalcem v oboru automobilovém; i silniční poměry prý nepřipustily rychlou jízdu, dle strojku na vozu mohl prý zjistiti, že jel rychlostí předepsanou.
Třeba dle všeobecných zásad řízení trestního má úřad vyšetřiti jak okolnosti obviněného usvědčující, tak i okolnosti ve prospěch obviněného svědčící, není přec úřad povinen provésti veškeré důkazy stranami nabízené, nýbrž je ponecháno úřadu, aby posoudil, zda stačí provedené průvody a zdali průvody jsou nabídnuty o okolnostech rozhodných. Důkazy, které jsou bezvýznamné, může úřad buď výslovně odmítnouti neb mlčky pominouti tím, že důkazy neprovede.
V daném případě měl úřad v provedeném řízení dostatečné opory pro skutkovou podstatu v trestním nálezu zjištěnou, když strážník, orgán veřejný, služební přísahou vázaný, dosvědčil, že stopkami zjistil rychlost větší než 15 km za hodinu a že rychlost, kterou st-l projel vzdálenost 100 m, činila 25 km za hodinu.
Nelze proto seznati, že zjištění skutkové podstaty stalo se v řízení kusém a nedostatečném, zvlášť když st-l ani neuvedl určitých okolností, kterými provedený důkaz mohl býti vyvrácen. Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
Č. 5237. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 729-730.