NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

— Čís. 7380 —
Čís. 7380.

Odpůrci žalobu v úpadku lze podati nejen z odpůrčích důvodů §§ 28 až 31 konk. řádu, nýbrž i z důvodu naprosté (absolutní) neplatnosti právního jednání.
(Rozh. ze dne 3. října 1927, Rv II 217/27.)
Žalobě správce úpadkové podstaty po Bohumilu Š-ovi proti Karlu P-ovi o vydání věcí procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolací soud nesdílí sice právní názor prvého soudce, že žaloba souzené rozepře je žalobou vlastnickou (§ 366 obč. zák.), nebo žalobou o náhradu — Čís. 7380 —
škody za odprodané věci (§ 1323 obč. zák.), nebo žalobou obligační o vydání zisku z prodeje komisionářského zboží (§ 861 obč. zák.), nýbrž má za to, že je to žaloba odpůrci ve smyslu §§ 28—31 konk. ř., neboť tomu nasvědčuje ustrojení žaloby, žalobní žádání i označení žaloby jako žaloby odpůrci. Nelze sice popříti, že žaloba je do jisté míry nezřetelnou a že může vzniknouti spor, zda měl žalobce na mysli žalobu odpůrci či žaloby shora uvedené. Avšak pochybná místa lze uvésti v soulad tak, že názor odvolacího soudu, že jde jediné o žalobu odpůrci, je skutečně odůvodněn. Žaloba totiž tvrdí, že kupní smlouva ze dne 15. ledna 1926 je absolutně neplatnou, a žádá vydání věcí a zaplacení ceny za předměty odprodané, což by ovšem zdánlivě mluvilo pro jinou žalobu, než žalobu odpůrčí. Avšak to nebrání onomu názoru odvolacího soudu. Neboť nelze přehlédnouti, že odpůrčí žalobu lze podati nejen z odpůrčích důvodů §§ 28—31 konk. ř., t. j. z důvodů absolutně platných, avšak relativně neplatných (proti věřitelstvu bezúčinných) právních jednání, nýbrž i z důvodu absolutní neplatnosti právního jednání, poněvadž tato obsahuje současně i relativní neplatnost proti úpadkovým věřitelům. Žaluje-li správce podstaty v takovém případě odpůrčí žalobou, žaluje méně, než k čemu je oprávněn. A lze proto užšímu návrhu na zjištění pouhé bezúčinnosti právního jednání proti úpadkovým věřitelům vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Žalovaný přehlíží úplně vývody napadeného rozsudku, že odpůrčí žalobu lze podati nejen z odpůrčích důvodů § 28 až 31 konk. ř., nýbrž i z důvodů naprosté (absolutní) neplatnosti právního jednání, poněvadž tato obsahuje v sobě i relativní neplatnost tohoto jednání proti úpadkovým věřitelům. Názor odvolacího soudu jest úplně správný a má zejména oporu i v nauce (Krainz-Ehrenzweig, obl. pr. sv. 2/1 str. 642 a sv. 1 str. 320 a Bartsch-Pollak I. str. 228 pozn. 50, k § 27) shodující se v názoru, že z důvodu nicotnosti lze také odporovati smlouvě, neboť i tu jsou poškození věřitelé, a jest ponecháno žalobci, zda ze smlouvy nicotné chce pro sebe odvoditi jen právo odporu proti takové smlouvě. Že smlouva ze dne 13. ledna 1926, kterou sjednali rodiče žalovaného s dědici po Bohumilu Š-ovi, byla absolutně nicotná, ježto nebyla schválena pozůstalostně, a že si smluvníci byli toho vědomi, že jde o smlouvu nicotnou, zjistily již nižší soudy a žalovaný se ani nepokusil napadati tento názor. Není-li za tohoto stavu věci pochybnosti, že byl správce žalující úpadkové podstaty podle § 81 konk. ř. oprávněn domáhati se žalobou soudního výroku, že jest smlouva nicotná (neplatná), zůstalo mu také, dle toho, co bylo řečeno, vyhrazeno právo odporu proti této smlouvě. Prokázal-li nicotnost (neplatnost) smlouvy, nebylo třeba, by zvláště ještě prokazoval, zda nastal některý z případů §§ 28 až 31 konk. ř., když smluvníci, jak jest zjištěno, věděli, že uzavřeli smlouvu nicotnou.

Citace:

č. 7380. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 223-224.