NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 15028.

K § 523 obč. zák.
Dal-li vlastník požární zdi sousedu svolení k nástavbě na této zdi a nástavba byla provedena, nemůže toto svolení odvolati a nemůže se domáhati zápůrčí žalobou podle § 523 obč. zák. odklizení zdi.
(Rozh. ze dne 12. března 1936, Rv I 313/34.)
Žalobkyně domáhá se rozsudku, že požární zeď, která odděluje stavební parcely čís. 309 a 308, jest prosta služebnosti zatížení nástavbou ve prospěch žalovaných jako vlastníků stav. parc. 308 a že tito jsou povinni nástavbu na této zdi provedenou odstraniti. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobkyni jest prokázati jednak vlastnictví požární zdi, jehož neobmezenost se pojmově a podle zákona sama rozumí (§§ 354 a 366 obč. zák.), jednak rušební čin (rozhodnutí čís. 10653 Sb. n. s.). Žalovaní namítali, že sporná požární zeď stojí na jejich stav. parc. 308, takže jest jejich výhradným vlastnictvím a že nástavbu zřídili v roce 1924 jen na polovici této zdi a to ještě za výslovného souhlasu zůstavitele Adolfa Z. Vlastnické poměry v příčině sporné části zdi nemohly nižší soudy spolehlivě zjistiti, ale otázkou vlastnictví není třeba se zabývati, ježto žalobkyně nedokázala rušební čin žalovaných. Žalující stranou jest pozůstalost po Adolfu Z., zastoupené přihlášenými dědičkami Emou a Adolfinou Z. Z ustanovení §§ 547, 548, 797, 801, 802 obč. zák. plyne, že po úmrtí zůstavitele až do té doby, kdy pozůstalost se dědici odevzdá, jest podmětem zůstavitelových práv a závazků pozůstalost a že tento prozatímní stav končí se teprve odevzdáním pozůstalosti dědici. Po dobu tohoto prozatímního stavu pohlíží se na dědictví, jako kdyby je držel ještě zůstavitel a přihlášený dědic jest pouze zástupcem pozůstalosti (viz rozh. čís. 3328, 7013, 9636 Sb. n. s.). Zůstavitel Adolf Z. projevil výslovný souhlas s tím, aby žalovaní zatížili novostavbou, kterou v roce 1924 prováděli, též spornou zeď v rozměrech, jak byly zjištěny. Za tohoto stavu věci nelze spatřiti v provedení nástavby na sporné zdi svémocný a nedovolený zásah do vlastnictví Adolfa Z., a to ani tehdy ne, kdyby zeď stála výhradně na stavební parcele čís. 309. Adolf Z. nebyl by mohl toto svolení dodatečně odvolati a žádati odstranění provedené stavby, pokud tato zatěžovala spornou zeď; to plyne z § 418 obč. z., jehož ustanovení nižší soudy právem v souzeném případě použily (srovnej také rozhodnutí Glaser-Unger N. F. čís. 3956). Při tom není třeba řešiti otázky, zda a pokud žalovaní nabyli provedením nástavby vlastnictví ke sporné zdi nebo i k pozemku Adolfa Z., jestliže tato na něm stála, nebo jakého jiného práva nabyli v příčině zatížení této zdi nástavbou, neboť odpůrčí žaloba pozbývá svého skutkového podkladu již tím, že nebyl prokázán rušební čin. Nebyl-li však oprávněn Adolf Z. svolení k provedení stavby za použití požární zdi dodatečně odvolati a odstranění nástavby se domáhati, nepřísluší takové právo ani jeho pozůstalosti z důvodů svrchu uvedených. Nebylo by tomu jinak ani kdyby pozůstalost byla dědičkám již odevzdána, neboť dědic nastupuje ve veškerá práva i závazky zůstavitele, pokud tyto jeho smrtí nezanikají (§§ 531, 547 a 548 obč. z.).

Citace:

č. 15028. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 301-302.