NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Č. 12064.

Akciové společnosti: Dozorčí právo min. vnitra nad akciovými společnostmi se zřetelem k předpisům zák. č. 78/1927 Sb. o stabilisačních bilancích.
(Nález ze dne 7. října 1935 č. 18625/35.)
Věc: Bratislavská I. spořivá banka, akc. spol. v Bratislavě (adv. Dr. Frant. Krása z Prahy) proti ministerstvu vnitra o zvýšení akciového kapitálu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo odepřeno zvýšení akciového kapitálu z 5 mil. Kč na 7 mil. 500000 Kč, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Akciová společnost »Bratislavská I. spořivá banka, úč. spol.« se sídlem v Bratislavě žádala podáním z 2. května 1932, 19. září 1932 a 8. listopadu 1932 za povolení ke zvýšení akciového kapitálu z 5000000 Kč na 7500000 Kč podle zákona o stabilisačních bilancích č. 78/1927 Sb. vydáním 2500 kusů akcií po 1000 Kč nom. zdarma dosavadním akcionářům, a k dalšímu zvýšení ze 7500000 Kč na 10000000 Kč vydáním 2500 kusů akcií po 1000 Kč nom. splacených v hotovosti, jak se na tom usnesla valná hromada akcionářů ze dne 3. dubna 1932. Žádosti této žal. ministerstvo vnitra nař. rozhodnutím vydaným v dohodě s min. fin. a obch. v základě ustanovení § 6 odst. 2 zák. č. 239/1924 Sb. ve znění čl. XVII zák. č. 54/1932 Sb. a § 3 lit. b) vl. nař. č. 465/1920 Sb. nevyhovělo z těchto důvodů: »Pokud jde o zamýšlené zvýšení akciového kapitálu podle zák. o stabilisačních bilancích č. 78/1927 Sb., východisková bilance ke dni 1. ledna 1929, schválená valnou hromadou akcionářů z 30. března 1930, nevyhovuje tomuto zák. Jak patrno z připojených podání společnosti, byl do stabilisačního přebytku pojat též rozdíl 1219000 Kč mezi nabývací hodnotou a t. zv. obecnou hodnotou domu č. ..., který společnost koupila v dražbě dne 14. října 1927, tudíž již za stabilisované čsl. koruny a po vydání zák. č. 78/1927 Sb. o stabilisačních bilancích, kterýžto zákon podle svého účelu, v důvodové zprávě vytčeného, dovoluje toliko umožniti podnikům, aby bilanční hodnoty převedly na stejnou peněžní hodnotu, t. j. na nynější stabilisované koruny. Bilancovala-li banka tento dům před sestavením stabilisační bilance v ceně nabývací, která byla nižší nežli jeho cena obecná, činila tak jen podle zásad opatrného bilancování, neboť jinak by realisovala zisk, kterého ještě skutečně nedocílila a který není nikterak jistý. Námitka stížnosti, uplatňovaná v dodatečném podání z 19. září 1932, že východisková bilance je pravoplatná, protože finanční správa nepoužila svého práva podle § 22 odst. 4 zák. o stabilisačních bilancích ve lhůtě tam uvedené, nemá podkladu, protože se tento předpis vztahuje pouze na posuzování stabilisační bilance finančními úřady s hlediska fiskálního a jedině co do přiměřenosti ocenění ve smyslu § 2 tohoto zák., nikoli však na výkon dozorčího práva státní správy podle § 15 tohoto zák. Vyloučením vpředu uvedeného přírůstku 1219000 Kč ze stabilisačního přebytku 3559000 Kč sníží se tento přebytek na 2340000 Kč a nestačí potom na zvýšení akciového kapitálu o 2500000 Kč. Další zamýšlené zvýšení akciového kapitálu ze 7500000 Kč na 10000000 Kč nelze v nynější době hospodářské tísně povoliti ze zásadních důvodů.«
Stížnost napadá toto rozhodnutí jen co do prvé části, pokud jím bylo odepřeno povolení ke zvýšení akciového kapitálu z 5000000 Kč na 7500000 Kč podle cit zák. o stabilisačních bilancích, a proto se také nss stížností tou mohl jen v tomto směru zabývati.
V prvé řadě přichází v úvahu námitka, uplatněná již během řízení, že žal. min. nebylo vůbec oprávněno východiskovou bilanci stěžující si společnosti přezkoumávati, poněvadž bilance ta se stala i vůči min. vnitra pravoplatnou, když finanční správa nepoužila do uplynutí preklusivní lhůty 1 roku práva, daného jí v § 22 odst. 4 cit. zák. Proti shora uvedenému odůvodnění, o něž žal. úřad zamítnutí této námitky opřel, namítá stížnost jednak, že i min. fin. je dozorčím úřadem nad akc. společnostmi, o nichž mluví § 15 cit. zák., a jestliže projitím lhůty stanovené v § 22 odst. 4 téhož zák. vešla nově usnesená východisková bilance proti němu v právní moc, musí totéž platiti o ostatních úřadech dozorčích, zejména tedy o min. vnitra. Ostatně není prý myslitelno, aby východisková bilance mohla proti některým úřadům a soudům býti pravoplatná a vůči jiným ne, to by prý odporovalo základní zásadě cit. zák., jímž má býti dosaženo stabilisace bilancí. Námitka tato není důvodná. Předem dlužno zdůrazniti, že finančními úřady v § 22 odst. 4 cit. zák. nejsou vůbec míněny úřady dozorčí, ze- jména ne min. fin., nýbrž finanční úřady ukládající daně. To je patrno jednak z nadpisu IV. oddílu zák., v němž je cit. § 22 zařaděn, »Ustanovení daňová a poplatková«, a také ze spjetí »finanční úřad a odhadní komise«. Již proto nelze v tomto ustanovení spatřovati nějaké omezení dozorčího práva, propůjčeného min. vnitra, fin. a jiným úřadům nad akciovými společnostmi, jak je upraveno v § 6 odst. 2 zák. č. 239/1924 Sb. ve znění čl. XVII zák. č. 54/1932 Sb. a v § 3 lit. b) vl. nař. č. 465/1920 Sb. Také je právo, dané v § 22 odst. 4 zák. č. 78/1927 Sb. omezeno jen na jedinou otázku, t. j. zkoumání, zda hodnota vykázaná ve východiskové bilanci odpovídá ocenění podle § 2, a nemohly by proto úřady tam jmenované tuto bilanci vůbec pozastaviti snad proto, že předmět, o nějž jde, neměl býti vůbec nově oceňován. Nad to je dozorčí právo nad akc. společnostmi, upravené zásadně ve shora cit. normách, pro obor zák. č. 78/1927 Sb. zvlášť vymezeno v jeho § 15, kde o nějakém časovém omezení tohoto práva není ani zmínky. Že pak nemůže tu dojíti k oněm nesrovnalostem, jichž se stížnost obává, je patrno z toho, že pravomoc dozorčích úřadů podle § 15 a finančních úřadů podle § 22 odst. 4 je v zákoně tomto přesně vymezena v poslední větě § 15, kde ze zkoumání dozorčího úřadu je vyňata právě přiměřenost nového ocenění podle § 2, jejíž pozastavení je v § 22 odst. 4 vyhrazeno právě finančním úřadům a odhadním komisím (sr. i k § 15 vl. nař. č. 27/1928 Sb.).
Naproti tomu slušelo dáti stížnosti plně za pravdu ve věci samé. Skutečně není v celém zák. č. 78/1927 Sb. ani slova o tom, že by nové ocenění předmětů tam vzpomenutých ve východiskové bilanci smělo býti provedeno jedině tenkráte, byly-li v dosavadní bilanci oceněny podle nějaké dnes již nesprávné hodnoty koruny z doby dřívější. Jak žal. úřad ve svém odvodním spisu vysvětluje, přejali své odůvodnění z účelu vy- dání zák. o stabilisačních bilancích, vytýčeného v parlamentních materiáliích k vydání cit. zák., zejména v důvodové zprávě k vl. návrhu zák. toho (posl. sněm. 1926, II. vol. období, 2. zasedání, tisk 559, 4. zasedání, tisk 1002; senát II. vol. období, 4. zasedání, tisk 405 a 413; jakož i těsnopisecká zpráva o 84. schůzi senátu Národního shromáždění ze 14. června 1927 str. 632—712). Leč podle ustálené judikatury nss-u (srov. na př. Boh. A 2571/23) mohou sice tyto parlamentní materiálie býti cennou pomůckou při výkladu ustanovení, jež v zákoně obsažena jsou, nelze však z nich ustanovení ta doplňovati nebo dávati jimi smysl jiný, než jaký se z nich samých podává. Ostatně dlužno poznamenati, že i podle těchto materiálií samých (srov. tisk 559, str. 17, bod 3) je jedním z hlavních účelů zák. odstraniti — v nynějším stavu bilancí ležící — příčinu zdaňování a event. vyplácení zdánlivých zisků, resultujících z příliš nízkého ocenění bilančních hodnot. Důvod tento však dopadá na příliš nízké ocenění stejně tak, kde má základ v kursovní hodnotě koruny, podle níž bylo ocenění provedeno, jako tam, kde důvod tohoto nízkého ocenění je jiný.
Poněvadž je tedy nař. rozhodnutí v části vyznačené shora založeno na mylném výkladu zákona, slušelo je v této části zrušiti.

Citace:

Č. 12064. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 299-301.