Čís. 16553.

Směnečný spoluakceptant, z jehož jmění byl směnečný věřitel uspokojen, nemůže žádati na věřiteli, aby mu vydal ověřeně podepsanou listinu o postupu nároků ze směnečných platebních příkazů a směnečné platební příkazy.
Exekuční titul, jímž bylo rozhodnuto o poměru věřitele k několika solidárním spoludlužníkům podle směnečného práva, nemá význam právní moci pro nárok některého z nich na náhradu proti ostatním spoludlužníkům.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1937, R II 55/37.)
Roku 1929 zapůjčila žalovaná záložna manželům Martinu a Anně B. na směnky 5000 Kč a 3400 Kč a žalobce podepsal jako směnečník směnky společně s vypůjčiteli Martinem B. a Annou B., a dále s Kateřinou B. a Štěpánem B. Tvrdě, že žalovaná vyplatila valutu manželům B-ovým, že směnečné zápůjčky, jež zažalovala, zajistila na jeho nemovitostech, vymáhala je exekučně nucenou dražbou jeho nemovitostí a že z jeho nemovitostí byla uspokojena částkou 11 857 Kč 74 h, takže zaplacením cizího dluhu, t. j. dluhu manželů Martina a Anny B., za který se osobně zaručil, vstoupil v práva věřitele, domáhá se na žalované záložně podepsání ověřené postupní listiny toho obsahu, že žalovaná mu postupuje pravoplatně a neodvolatelně do vlastnictví nároky ze směnečných platebních příkazů Cs 411/31, znějícího na pohledávku 5000 Kč s přísl., a Cs 413/31 na pohledávku 3400 Kč s přísl. až do výše jím zaplacené pohledávky 11 857 Kč 74 h, a dále vydání výše uvedených směnečných platebních příkazů. Žalovaná se proti žalobě bránila tím,, že žalobce nezaplatil jí cizí dluh, nýbrž svůj vlastní dluh jako solidární dlužník, takže vůči ní nebyl žádným ručitelem, že její pohledávky byly zaplaceny, takže exekuční tituly zanikly, a pokud tedy žalobce žádá vydání postupní listiny, žádá plnění objektivně nemožné, neboť žalovaná nemá již žádných nároků ze směnečných platebních příkazů, její pohledávky již neexistují, takže nemůže ani nic postoupiti. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uložil soudu prvé stolice, aby po právní moci zrušujícího usnesení dále o věci jednal a znovu rozhodl. Důvody: Procesní soud zamítl žalobu, dospěv k názoru, že vydání postupní listiny není pomůckou ve smyslu § 1358 obč. zák., takže se žalobce neprávem domáhá jejího zřízení resp. vydání na žalovaném věřiteli. Odvolací soud nesdílí tento názor. Ustanovení § 1358 obč. zák. předpokládá zaplacení cizího dluhu. V souzeném případě tvrdí žalobce, že třebas byl solidárním směnečným dlužníkem, podepsav směnky jako směnečník s manžely B-ovými a s dalšími osobami, že přece dluh 6000 Kč a 3400 Kč nebyl jeho vlastním dluhem, nýbrž dluhem manželů Martina a Anny B, Předpokladem postižního nároku jest zaplacení cizího dluhu a nezáleží na tom, že v souzeném případě byl žalobce přímým dlužníkem, tedy že částky 5000 Kč s přísl. a 3400 Kč s přísl. byly dluhem jeho, neboť je rozhodující, zda i materiálně byly ony částky dluhem jeho, či dluhem cizím. Postižní nárok dále předpokládá zaplacení anebo uspokojení věřitele. To se v souzeném případě stalo. Bylo proto podle názoru odvolacího soudu důležité zjistiti, zda je pravda, že směnečné zápůjčky, o něž jde, byly dány a vyplaceny manželům Martinu a Anně B., tedy že šlo o dluh, který přesto, že žalobce podepsal směnku jako směnečník, byl dluhem Martina a Anny B. a nikoliv dluhem jeho, tudíž že zaplacením 11 857 Kč 74 h zaplatil dluh cizí. Podle přesvědčení odvolacího soudu může se plátce k zajištění postižního nároku domáhati na uspokojeném věřiteli nejen vydání již tu jsoucích právních pomůcek, ale i vydání resp. zřízení postupní listiny, neboť k právním pomůckám nenáleží pouze dlužní úpisy, směnky, písemné průvodní doklady, nýbrž také za účelem pokračování v exekuci nutné prohlášení věřitele podle § 9 ex. ř. a také vystavení potřebné listiny ke knihovnímu převodu zajištěné hypotéky, tedy i vystavení resp. zřízení postupní listiny (Klangův Komentář IV., str. 1358). Jak je ze žaloby patrno, žalovaná zajistila podle směnečných platebních příkazů svoji pohledávku také na nemovitostech dlužníků Martina a Anny B. Převod zajištěné pohledávky nelze ani jinak provésti než podpisem postupní listiny. Když odvolatel sám tvrdí, že zaplatil dluh manželů B-ových částkou 11 857 Kč 74 h, přešla tím podle zákona práva věřitelčina — žalované záložny — na žalobce a ten může žádati náhradu zaplaceného dluhu na manželích Martinu a Anně B-ových. Bylo by zbytečné, aby žalobce napřed žaloval hlavního dlužníka a teprve po dosažení exekučního titulu na něm dluh vymáhal, když ex lege zaplativ cizí dluh, vstoupil ve věřitelova práva a když by tato cesta byla nehospodárná, zejména proto, že je pochybné, zda by žalobce ještě došel uspokojení své pohledávky z majetku hlavních dlužníků Martina a Anny B-ových, ježto by se ti mezitím jednak mohli zbaviti svého majetku, jednak by nedosáhl pořadí, v němž je zajištěna pohledávka žalované záložny na nemovitostech manželů Martina a Anny B-ových. Pokud by se žalobce mohl postoupením práv uspokojeného věřitele domáhati na manželích B-ových i zaplacení útrat směnečných žalob a útrat exekucí proti němu vedených, záleží na vnitřním poměru mezi ním a postoupenými dlužníky. Tento důvod však ani žalovaná neuplatňovala a jest věcí dlužníků, aby se oni sami při vymáhání náhradních nároků proti tomu bránili. Odvolatel tvrdí, že zaplatil jako rukojmí dluh Martina a Anny B-ových a opřel svoji žalobu o ustanovení § 1358 obč. zák. Tím, je-li ovšem jeho tvrzení správné, vstoupil ex lege v práva věřitelčina — žalované záložny — tedy v práva uspokojené věřitelky, pokud jí příslušela v době zaplacení dluhu. Bude tedy úkolem procesního soudu, aby bezpečně zjistil, zda směnečné zápůjčky byly materiálně cizím dluhem, tedy dluhem manželů Martina a Anny B-ových, a až to bude zjištěno, může teprve rozhodnouti, zda jest v souzené věci užíti ustanovení § 1358 obč. zák., či nikoliv.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Žalobce podepsal směnky, o něž jde, jako spoluakceptant. Nejde proto o směnečné rukojemství, neboť vlastnost směnečného rukojemství musí vyplývati ze směnky samé (§ 62, odst. 2, směn. zák.), a v tom případě by mu příslušelo právo podle § 65 směn. zák. Směnečnými platebními příkazy, uvedenými ve výroku rozsudku procesního soudu, bylo přikázáno jednak žalobci, jednak Martinu B., Anně B., Kateřině B. a Štěpánu B., všem jako přijatelům směnek, aby zaplatili rukou společnou a nedílnou okresní záložně v U. jako majitelce směnek částky 5000 Kč a 3400 Kč s příslušenstvím. Žalobce nezaplatil a byla proto na něho vedena exekuce nucenou dražbou jeho nemovitostí. Účinnost uvedených směnečných platebních příkazů zanikla pak tím, že záložna byla uspokojena částečně z nejvyššího podání dosaženého dražbou nemovitostí žalobcových, a zčásti dražbou nemovitostí spoludlužnice Anny B. Žalobce se proto již nemůže domáhati souzenou žalobou na žalované záložně podpisu listiny na postup jejích již zaniklých nároků ze směnečných platebních příkazů. Mimo to exekuční titul, řešící poměr mezi věřitelem a několika solidárními spoludlužníky podle práva směnečného, nemůže v takovémto případě mítí již význam právní moci pro možný nárok některého z těchto spoludlužníků na náhradu proti ostatním spoludlužníkům. Musilo by býti teprve určeno podle zvláštního poměru mezi nimi, zda a do jaké míry jest vzájemný postih přípustný, a jak má býti proveden (§§ 895 a 896 obč. zák.). Řešení takového poměru není však předmětem souzeného sporu, v němž žalobce zakládá svůj nárok v žalobní prosbě vytčený, na ustanovení § 1358 obč. zák., jehož však v souzeném případě nelze užíti hledíc na hořejší vývody.

Citace:

č. 16553. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 724-727.