NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2815.

Živnostenské právo: Na základě §u 54 živn. řádu nemůže živnostenský úřad stanoviti poplatky pro živnost sprostředkování služeb.
(Nález ze dne 30. října 1923 č. 18045).
Věc: Adéla F. a spol. v Praze proti ministerstvu obchodu o živnostensko-policejní úpravu živnosti sprostředkování služeb.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 15. prosince 1919 stanovila zsp v Praze na základě ustanovení § 54, odst. 2 ž. ř. pro živnostenské sprostředkování služeb a míst v Praze a ve všech obcích policejního obvodu pražského výši poplatků, jež jest dovoleno vybírati, a vyslovila, že od osob práci hledajících nesmí se vybírati sprostředkovací poplatky. Rozhodnutí toto bylo ministervem obchodu potvrzeno, proti čemuž čelí stížnost, o které uvážil nss toto: Stížnost namítá, že v živn. řádě není ustanovení, dle něhož by bylo lze pro živnost, o kterou tu jde, stanoviti nejvyšší sazby. Pokud jde o ustanovení 2. odst, § 54 ž. ř., o něž se nař. rozhodnutí opírá, tvrdí st-lky, že na základě tohoto ustanovení nemůže úřad vykonávati žádný vliv na úpravu sazeb, jako úplatu za soukromou činnost sprostředkovatelovu, směřující k tomu, aby mezi zaměstnavatelem a osobou službu neb zaměstnání hledající vznikl poměr služební, pracovní, učební nebo námezdní.
Názor tento dlužno uznati správným. Odst. 2. § 54 ž. ř. připouští pro živnost sprostředkování služeb a míst živnostenskopolicejní úpravu, a to buď generelně aneb pro jednotlivý podnik, avšak tato úprava nemůže se vztahovati na ustanovení výše poplatků za živnostenské sprostředkování služeb a míst. Plyne to z ustanovení § 51 ž. ř., jenž obsahuje předpisy o stanovení nejvyšších sazeb. Předpisy tyto jsou výjimkou ze zásady, že živnostníku jest ponecháno stanoviti cenu za zboží, jež prodává, a stanoviti úplatu za práci aneb činnost, kterou pro třetí osobu koná. Stanoviti nejvyšší sazby lze, poněvadž jde o výjimku z této zásady, pouze pro drobný prodej předmětů nejnutnější denní potřeby a pro živnosti v tomto § taxativně vypočtené. Platnost tohoto výjimečného ustanovení nesmí býti samozřejmě rozšiřována na živnosti, které v tomto § jmenovány nejsou. Poněvadž živnost sprostředkování služeb a míst není v § 51 ž. ř. uvedena mezi živnostmi, pro něž lze stanoviti nejvyšší sazby, nelze pro ni stanoviti výši poplatků, jež jest dovoleno při jejím provozováni vybírati.
Na tom ničeho nemění ustanovení § 21 e) živn. řádu, dle něhož každý žadatel o živnost sprostředkování služeb a míst má úřadu živnost propůjčujícímu zároveň se žádostí za koncesi předložiti k schválení řád provozovací, v němž zvláště stanoveny býti musí výška a podmínky poplatků, které majitel živnosti chce při jejím provozování vybírati. Schválení provozovacího řádu nemá povahu stanovení nejvyšších sazeb, nýbrž má jen ten význam, že majitel živnosti se musí při provozování jejím schválenými poplatky říditi, t. j. že nesmí od zákazníků více požadovati. K dosažení tohoto cíle směřuje povinnost, zákonem uložená majiteli živnosti, aby provozovací řád, ve kterém tyto poplatky musí býti uvedeny, vyvěsil v provozovací místnosti.
Vzhledem k těmto úvahám nemá naříkané rozhodnutí opory v zákoně a bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2538. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 354-355.