NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12675.

Podal-li žádost o zápis zástavního práva v poznamenaném pořadí vlastník nemovitosti, jenž si vymohl poznámku, stal se účastníkem knihovního řízení takto zahájeného nejen žadatel, nýbrž i zástavní věřitel, jemuž mělo býti k dobru knihovní právo, o jehož zápis bylo žádáno, a jest podle prvé věty § 37 zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. oprávněn k rekursu, jímž byla žádost vlastníka nemovitosti zamítnuta.
(Rozh. ze dne 6. června 1933, R II 211/33.)
Vlastník Josef M. podal knihovní žádost, aby na nemovitosti byl v poznamenaném pořadí povolen vklad zástavního práva pro pohledávky spořitelny v N. Soud prvé stolice vyhověl žádosti Josefa M-a jen co do polovice nemovitosti, co do druhé polovice nemovitosti ji zamítl. Proti zamítavému usnesení podala spořitelna v N. rekurs, jejž rekursní soud odmítl, maje za to, že spořitelna v N. není oprávněna k rekursu, ježto o zápis zástavního práva v poznamenaném pořadí byl oprávněn žádati jen vlastník nemovitosti Josef M., jenž si vymohl poznámku pořadí.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu s poukazem, by znovu rozhodl o rekursu spořitelny v N. proti usnesení prvého soudu, nehledě k důvodu, z něhož rekurs odmítl. Důvody:
Rekursní soud odmítl rekurs stěžovatelky proti usnesení prvého soudu a jest proto opravný prostředek stěžovatelky proti usnesení rekursního soudu vpravdě rekursem, nikoliv dovolacím rekursem, jehož přípustnosti nebrání ani ustanovení § 130 knih. zák. (rozh. čís. 1278 sb. n. s.). Ve věci nelze s názorem, z něhož rekursní soud odepřel stěžovatelce oprávnění k rekursu souhlasiti. Rekursní soud má za to, že žádati o zápis zástavního práva v poznamenaném pořadí byl podle § 56 knih. zák. oprávněn jen Josef M. jako vlastník nemovitosti, jenž si vymohl podle § 53 knih. zák. poznámku pořadí. Leč tomu tak není. Podle zásady vyslovené nejvyšším soudem v rozh. čís. 3675 sb. n. s. jest oprávněn žádati o zápis zástavního práva v poznamenaném pořadí nejen vlastník nemovitosti, jenž si vymohl poznámku, nýbrž každý, kdo předloží usnesení povolující poznámku pořadí, tudíž i zástavní věřitel. Podal-li, jak jest tomu v souzeném případě žádost o zápis zástavního práva v poznamenaném pořadí vlastník nemovitosti, jenž si vymohl poznámku, stal se účastníkem knihovního řízení takto zahájeného nejen žadatel, nýbrž i zástavní věřitel, jemuž mělo býti k dobru knihovní právo, o jehož zápis bylo žádáno, neboť rozhodnutím soudu o žádosti mohl býti ve svých právech přímo dotčen (§ 6 zákona čís. 100/1931 sb. z. a n.). Byla proto stěžovatelka oprávněna k rekursu do zamítajícího usnesení prvého soudu, pokládala-li se jím za zkrácena. Dopadalo tu ovšem ustanovení § 37 věta první a nikoli věta druhá zákona čís. 100/31 sb. z. a n.

Citace:

Čís. 12675.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 767-768.