Čís. 17332.

Nejde o otázku příslušnosti ve smyslu § 528 c. ř. s., nýbrž o otázku přípustnosti pořadu práva, jde-li o to, zda je tuzemský soud příslušný k zahájeni vyrovnacího řízení.
V návrhu na zahájení vyrovnacího řízení musí navrhovatel, jehož bydliště (sídlo) nebo podnik není v tuzemsku, přesně a určitě uvésti, kde jest v tuzemsku jeho majetek a v čem záleží.
(Rozh. ze dne 7. června 1939, R II 74/39.)
Prvý soud (krajský soud v M. O.) vyhověl návrhu na zahájení vyrovnacího řízení o jmění fy Josef Sp., továrna na ovocné konservy v M. (nyní Německo), rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud odůvodnil napadené usnesení mimo jiné též tím, že byl krajský soud v M. O. podle § 1 vyr. ř. a § 65, odst. 2 konk. ř. (zák. č. 64/1931 Sb. z. a n.) nepříslušný k zahájení vyrovnacího řízení. Za rozhodné pro otázku příslušnosti pokládal, že firma Jos. S. má podnik , v M., tedy nikoli v tuzemsku. Z toho vyvozoval místní nepříslušnost krajského soudu v M. O. Z toho je zřejmé, že v základě šlo o otázku tuzemského soudnictví ve smyslu § 42 j. n., takže přípustnosti dovolacího rekursu nepřekáží ustanovení § 528, odst. 1 c. ř. s. v doslovu čl. I, č. 5 zákona č. 251/1934 Sb. z. a n. a čl. I zák. č. 314/1936 Sb. z. a n., jež jinak platí také podle § 70 vyr. ř. a § 188 konk. ř. ve vyrovnacím řízení. Dovolací rekurs je tedy přípustný, avšak není opodstatněn. Je sice správné, že ve smyslu § 65, odst. 2 konk. ř. (§ 1 vyr. ř.) pro určení místa, kde se podnik provozuje, rozhodná je skutečnost, odkud jest řízen. Podle vlastního navrhovatelčina tvrzení je tento podnik řízen v M. ustanoveným tam komisařem. Příslušnost krajského soudu v M. O. nebyla tedy v době návrhu na zahájení vyrovnacího řízení založena místem podniku firmy. Poněvadž navrhovatelka je veřejnou obchodní společností, rozhodovalo tu v druhé řadě podle § 65, odst. 2 první věta konk. ř. (§ 1 vyr. ř.) nikoliv bydliště veřejných společníků, nýbrž sídlo její a také to jest v M., jak jest zřejmé i ze zápisu v obchodním rejstříku. Podle toho navrhovatelka nemá v tuzemsku ani podniku, ani sídla, takže přicházela ve smyslu ustanovení § 65, odst. 2 druhá věta konk. ř. (§ 1 vyr. ř.) konečně v úvahu ještě okolnost, zda má navrhovatelka v obvodu tuzemského a to krajského soudu v M. O. aspoň majetek. V tom směru navrhovatelka nic určitého netvrdila a není to jasné ani z příloh připojených k návrhu na zahájení vyrovnacího řízení (§ 2, odst. 2 vyr. ř.). Právě proto, že šlo o otázku, zda by byl krajský soud v M. O. jako tuzemský soud příslušný k zahájení vyrovnacího řízení, bylo na navrhovatelce, aby přesně a určitě uvedla jíž v návrhu, kde v tuzemsku je její majetek a v čem spočívá a zvláště, zda a jaký majetek má v obvodu krajského soudu v M. O. Avšak z nejasného a v tomto směru i neúplného návrhu není zřejmé, že by měla v tuzemsku majetek, který by mohl přijíti v úvahu pro vyrovnací řízení. Marné jest proto opačné tvrzení její v dovolacím rekursu. Krajský soud v M. O. nebyl tedy příslušný k zahájení vyrovnacího řízení.

Citace:

č. 17332. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 368-369.