NPD documents search: Právník, 63 (1924) - K zákonu ze dne 11. prosince 1923 č. 8 z 1924.

K pojmu »příjem« ve smyslu § 2 zák. č. 142/1920:

Je-li válečný poškozenec právně samojediný majitelem živnosti, pak zjištěný čistý příjem ve smyslu definice, obsažené v § 2 vl. nař. ze 4./V. 1920, č. 346 Sb. z. a n., resp. vl. nař. ze 7./XII. 1922, č. 363 Sb. z. a n., jest jeho příjem, t. j. příjem po odpočtu srážek, připuštěných zákony o dani důchodkové, a nemůže namítati, že se ve skutečnosti o příjem z živnosti dělí se svými sourozenci, a není nezákonným, když úřad, rozhodující o přiznání důchodu, k této okolnosti nepřihlížel a důchod invalidní nepřiznal, ježto čistý roční příjem z činnosti hospodářsky samostatné docílený (12000 Kč) převyšuje součet hranice příjmů a invalidních požitků. Kdyby stížnost chtěla dovozovati nezákonnost takového rozhodnutí, musila by tvrditi, že z hrubého příjmu nebyly sraženy položky, jichž srážky připouští zákon o důchodkové dani. (Zák. čl. X/1909 a doplňky. — Šlo o případ ze Slovenska.) Tvrzení takové nelze shledati v okolnosti, stížností uváděné, že na výtěžku živnosti participují sourozenci válečného poškozence, poněvadž takovéto vydání samo o sobě není srážkovou položkou dle cit. zákona. (Nález nejv. správ. soudu z 10./III. 1925, č. 4846/25.)

Citace:

K pojmu »příjem« ve smyslu § 2 zák. č. 142/1920:. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 238-238.