Čís. 1157.
Slušná výživa ve smyslu §§ 108, 117 obč. zák. může býti vyměřena též v naturáliích.
(Rozh. ze dne 1. září 1921, R II 318/21.) Manželka, jež byla násilnicrvím manžela donucena opustiti s dětmi
společnou domácnost, domáhala se žalobou rozluky a zároveň navrhla
prozatímní opatření, by jí povoleno bylo oddělené bydliště a by jí manžel platil měsíčně 100 K a kromě toho jí vydal na výživu z domácích zásob
200 ks zemáků, 20 kg pšeničné domácí mouky nebo 30 kg pšenice a odevzdal jí na chov jednu dojnou krávu. Soud prvé stolice povolil
prozatímné opatření penízem 60 K měsíčně, ohledně ostatních plnění dle
návrhu. Rekursní soud zamítl návrh na plnění naturalií a vydání
dojnice. Důvody: Dle ustanovení § 91 obč. zák. jest sice muž povinen
by manželce slušnou výživu poskytoval; proti tomu přináleží však manželce vedle ustanovení § 92 obč. zák., by ho do jeho bydliště následovala.
Z těchto obou ustanovení plyne, že muž jest povinen poskytovati výživné
své manželce v první řadě v naturaliích, jak to jest při spolužití manželském obvyklo. Nastane-li však přerušení manželského soužití, nastoupí
na místo naturálního plnění plnění peněžní, což vychází též z ustanovení
§ 1418 obč. zák., že takové výživné se má platiti měsíčně předem. Žalobkyně nenavrhla, co místo naturálního plnění žádá, a proto se soud
rekursní o tom vyjádřiti nemohl. Jest proto nárok žalobkyně na plnění
výživného v naturaliích se strany žalovaného neodůvodněným.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů, pokud se týkala
návrhu na vydání potravin a dojnice a pokud byl jimi zamítnut nárok na placení výživného v další částce 40 K a vrátil věc prvému soudu, by,
doplně řízení, o návrhu znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud potvrdil usnesení prvého soudu, pokud bylo povoleno
žalobkyni s dětmi oddělené bydliště a pokud bylo žalovanému uloženo,
aby manželce na výživu její a dětí platil měsíčně 60 Kč místo požadovaných 100 Kč, zamítl však návrh, aby žalovaný kromě toho žalobkyni
vydal na výživu potraviny a dojnou krávu. Návrh na vydání dojné krávy
rekursní soud zamítl právem, neboť takové prozatímní opatření nemá
v zákoně (§§ 379, 381 a 382 ex. ř.) opory a předpis § 840 zák., na nějž dovolací rekurs poukazuje, vůbec nepřichází v úvahu, ježto při určení výživy podle §§ 108 a 117 obč. zák. je lhostejno, čeho se může žalobkyně
domáhati na žalovaném jakožto správci společné nemovitosti. Podle
§§ 108, 117 obč. zák. má soud manželce a dětem vyměřiti slušnou výživu,
jestliže se strany o tom nedohodnou. Jakmile tu není práva a povinnosti,
aby výživa byla poskytována ve společné domácnosti, bude arci výživa
zpravidla pozustávati v placení výživného. Avšak peníze nejsou vždy
prostředkem k opatření výživy nejvhodnějším a ani znění § 117 obč. zák.
ani znění § 1418 obč. zák. nevylučuje názoru, že plnění slušné výživy
může býti určeno také v naturaliích. Neodpovídalo by úmyslu zákona,
kdyby soud manželce a dětem nedopomáhal k slušné výživě, může-li povinovaný za daných okolností poskytovati výživu zcela nebo z části
v dávkách naturálních, kdežto plnění slušné výživy v penězích jest mu,
zcela nebo z části nemožno. Nebylo by také účelným a nevyhovovalo by
skutečným potřebám, aby manžel předměty nutné k výživě manželky a dětí prodával třetím osobám a takto si opatřoval prostředky k placení
výživného, a aby manželka tyto předměty výživy od třetích osob za tytéž peníze zas kupovala, ačkoliv je bez obtíží nebo snad i snáze může
dostávati neb exekucí vymáhati přímo od manžela. Názor rckursního
soudu, že nárok na plnění výživného v naturaliích jest nepřípustným, není
tudíž v této všeobecnosti správným. Než s názorem rekursního soudu
nelze ani v jiném směru souhlasiti. Předpis §§ 108, 117 obč. zák. o vyměření slušné výživy je prozatímním opatřením, které jest sice zmíněno
také v § 382 čís. 8 v II. díle exek. řádu v oddílu o prozatímním opatření
k zajištění jiných nároků nežli peněžitých, což podle zprávy stálého výboru poslanecké sněmovny k ex. ř. str. 52 stalo se jen pro úplnost; tím
však nárok na toto opatření nepřestal býti nárokem, založeným v právu
hmotném, a soudu nebyla odňata povinnost a vzhledem k ustanovení §§ 402 a 55 odstavec 3 ex. ř. také ne možnost, aby vyšetřením okolností,
pro posouzení věci důležitých, zjednal si spolehlivý podklad pro rozhodnutí, v jakém rozsahu a jakým způsobem má žalovaný manželce a dětem slušnou výživu poskytovati. Navrhovatelka arci neuvedla hodnotu výživného, požadovaného v naturaliích, a neučinila návrhu eventuálního,
aby jí místo potravin a dojné krávy přiznáno bylo výživné v penězích,
ale tento nedostatek není důvodem, aby jí soud nevyměřil slušnou výživu
v penězích, shledává-li návrh na výživu poskytováním potravin a užitku
z dojné krávy nevhodným a slušné výživě nevyhovujícím, neboť z návrhu
je zřejmo, že se navrhovatelka domáhá slušné výživy pro sebe a pro
děti a že peněžitá částka, v návrhu uvedená, jest jen doplňkem navrhované výživy, jejíž míru a způsob má určiti soud. Rekursnímu soudu proto
náleželo, aby na místo požadovaných potravin a dojné krávy neb užitků
z ní určil výživné v penězích, a zamítnutím návrhu za nepřípustný pokládaného nezhostil se povinnosti, aby posoudil a určil, jaké výživné pokládá
za slušnou výživu na místě a v mezích výživy navrhované; neměl také
nechávati nepovšimnutým, že žalovaný ve stížnosti se nabízí vydávati
žalobkyni půl litru mléka pro děti. K posouzení, co je za daných poměrů
slušnou výživou a jak dalece výživa poskytována býti může také v potravinách, není však v provedeném šetření spolehlivého podkladu, takže
usnesení obou předchozích soudu spočívají v řízení neúplném a jest zřejmě
potřebí dalšího jednání v prvé stolici, pročež byla obě usnesení v části
dovolacím rekursem napadené zrušena a věc odkázána prvnímu soudu
k doplnění řízení a novému rozhodnutí, při čemž dlužno přihlížeti též k nákladům opravných prostředků jako k dalším nákladům řízení (§§ 402, 74, 78 ex. ř., §§ 41, 52 c. ř. s.).