NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 26 (1917) - "Nepřátelský úmysl" v § 152. tr. z. znamená každý úmysl, směřující proti tělesné neporušenosti, úmysl s napadeným zle nakládati.

„Nepřátelský úmysl“ v § 152. tr. z. znamená každý úmysl směřující proti tělesné neporušenosti, úmysl s napadeným zle nakládati.

Nejv. soud kasační zamítnul zmateční stížnost obžalovaného, pro zločin dle § 152. tr. z. odsouzeného, z
důvodů:
Důvod zmatečnosti č. 10. §u 281. tr. ř. spočívá prý v tom, že soud těžké poškození na těle, obžalovanému za vinu kladené, přičítal pachateli jako zločin §u 152. tr. z., a nikoli jako přestupek dle §u 335. tr. z. Provádějíc tuto námitku tvrdí zmateční stížnost, že nepřátelský úmysl sám o sobě nestačí k subjektivní skutkové podstatě §u 152. tr. z., tato předpokládá prý naopak úmysl pachatele, směřující k určitému výsledku. Okolnost, vzatá v úvahu soudem, že rána holí (jež byla obžalovaným mířena proti jiné části těla a pouze náhodou zasáhla nos poškozeného) byla způsobilá k těžkému poškození, nestačí prý ale k tomu, by se mohlo míti za to, že jest zde skutková podstata dle §u 152. tr. z. V tomto směru jest zmateční stížnost neodůvodněna. Správnost naříkaného rozsudku plyne ze stavby platného trestního zákona. Ve znění §§ 123. a 136. tr. zák. z 1803, I. díl, byl při zabití vyznačen úmysl slovy »jiným zlým úmyslem« »durch andere feindselige Absicht«), při těžkém poškození na těle úmyslem »poškoditi napadeného«. V platném trestním zákonu byl úmysl v obou místech zákona (§§ 140. a 152.) uveden v soulad volbou slov »v jiném nepřátelském úmyslu«. Že tím byl míněn každý úmysl směřující proti tělesné integritě, plyne z toho, že do nynějšího znění §u 143. tr. z. a do ustanovení §u 157. tr. z. bylo vloženo »předsevzaté zlé nakládání«. Každá pochybnost, že pojem nepřátelského úmyslu se vztahuje na zlé nakládání, jest vyloučena tím, že v prvém případě těchto obou míst jest výslovně nařízeno odsouzení pro zabití neb těžké ublížení na těle. Zmateční stížností pohřešovaného, ke způsobení určitého konečného výsledku směřujícího úmyslu není tedy ke skutkové podstatě §u 152. tr. z. potřebí. Takový úmysl má toliko v případě §u 155. a) tr. z. podstatný význam. Že však úmysl obžalovaného směřoval ke zlému nakládání s poškozeným, zjišťuje rozsudek dle doznání obžalovaného. Ve smyslu §u 134. tr. z. (uvedeného v §§ 140. a 152. tr. z.) zodpovídá pachatel za nastalý výsledek i tehdy, nastal-li tento jen následkem zvláštních okolností, za nichž čin byl spáchán. V tomto případě jest zodpovědnost neomezená, poněvadž zvláštní okolnosti spáchání činu jsou s tímto samým v přirozené souvislosti. Dle zjištění rozsudku v okamžiku, kdy se obžalovaný k ráně rozehnal, odvracel poškozený hlavu bezděčně tak, že ho hůl zasáhla do nosu. Ze zjištění rozsudku plyne též, že toto jednání obžalovaného bylo všeobecně s to, přivoditi nebezpečí pro zdraví neb tělesnou bezpečnost poškozeného. Obžalovaný musí tedy zodpovídati za nastalý výsledek, který měl příčinu v jeho jednání.
(Rozhod. kasačního soudu ze dne 16. září 1916, č. j. Kr V 200/16 / 4.)
Slabý.

Citace:

"Nepřátelský úmysl" v § 152. tr. z. znamená každý úmysl, směřující proti tělesné neporušenosti, úmysl s napadeným zle nakládati.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 2, s. 108-109.