Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4598.


Nemocenské pojišťování. — Řízení před nss-em: Rozhodnutí min. soc. péče, jímž v pořadu instančním zamítlo žádost člena představenstva nemocenské pokladny (v konkrétním případě zapsané pokladny pomocné) před válkou zvoleného, aby — vrátiv se ze služby válečné — byl ve smyslu min. nař. ze 7. září 1914 č. 239 ř. z. znovu uveden v onu funkci, jest svou podstatou odepřením výkonu dozorčího práva a jest proto stížnost na nss proti němu nepřípustná.
(Nález ze dne 8. dubna 1925 č. 7115.)
Věc: Ignác K. v Brně (adv. Dr. Eug. Pštros z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. taj. Dr. Jindř. Tučný, za zúč. stranu adv. Dr. Ludv. Hauf z Brna) stran funkce předsedy Moravské nemocenské pokladny v Brně. Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-l zastával v době, kdy byl povolán k válečné službě, funkci předsedy Mor. nemoc, pokladny v Brně, zapsané pokladny pomocné. Po nastoupení vojenské služby byl svojí zaměstnavatelkou, Hasičskou vzájemnou pojišťovnou v Brně, dne 24. srpna 1915 z pojištění u této nemoc, pokladny odhlášen. Dne 1. října 1916 nastoupil opět službu u Hasičské pojišťovny, byv den před tím vojenské služby sprostém Dne 28. února 1917 došla Mor. nemoc, pokladny jeho přihláška k opětnému nemoc, pojištění. V říjnu 1922 domáhal se u jmenované pokladny, později pak u úřadu, aby byl zase uveden ve funkci předsedy zmíněné nemoc, pokladny, odvolávaje se na nař. min. vnitra ze 7. září 1914 č. 239 ř. z.
Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno stížnosti st-lově do zamítnuti jeho žádosti za uvedení do funkce předsedy představenstva Mor. nemoc, pokladny v Brně z důvodů rozhodnutí II. stolice, v němž v podstatě bylo dovozováno, že Ignác K. nestal se hned po svém návratu z vojny členem Mor. nemoc, pokladny, poněvadž byl k ní za člena přihlášen teprve 28. února 1917, a že tudíž nelze naň použíti předpisu min. nař. č. 239 ř. z. 1914, neboť v době od 1. října 1916 až do 28. února 1917 bylo dlužno jej pokládati za člena okr. nemoc, pokladny v Brně, takže následkem ztráty členství u Mor. nemoc, pokladny přestal býti též členem představenstva jejího.
Stížnost shledal nss nepřípustnou, uváživ toto:
Zákon o zapsaných pomocných pokladnách ze 16. července 1892 č. 202 ř. z. — tikovou pokladnou jest Mor. nemoc pokladna v Brně — nevyhradil úřadům politickým nějakou rozhodovací moc, pokud se týče dosazování a úřadování orgánů pokladen, zejména jim neposkytl pravomoci schvalovati nebo potvrzovati funkcionáře pokladny pomocné; naprosto pak nemá zmíněný zákon ustanovení, jež by úřadům snad vyhrazovalo nějaké rozhodování ve sporech, které vzniknou mezi orgány pokladny a jejími členy co do výkonu funkcí těch. V oddílu III. cit. zák. jest zásadně stanovena samospráva pomocných pokladen.
Nařízení ze 7. září 1914 č. 239 ř. z., jehož se stížnost dovolává, má pouze ustanovení materielně právní, týkající se složení a úřadování orgánů pomocných pokladen po dobu mimořádných poměrů válečných; tak zejména upravuje doplňování představenstva dočasnou kooptací, při čemž zachovává členům válečnou službu nastoupivším za podmínek tam vytknutých jejich funkce; nařízení to neobsahuje však nijaké kompetenční normy, která by snad výjimkou ze všeobecné zásady úřadům přikazovala instanční rozhodování ve sporech vzcházejících z provádění onoho nařízení, jež se týká jen usnášení a doplňování nemocničních představenstev, tedy interních poměrů pokladen.
Se zřetelem k tomuto stavu zákonodárství může po názoru soudu ingerence úřadu na takovéto vnitřní organisační záležitosti pomocné pokladny, zakládati se jen na státní moci dohledací dle předpisů § 35 o pomocných pokladnách resp. cit. tam §§ 19 a 20 zák. o nemoc. pojištění z 30. března 1888 č. 33 ř. z. Jest tedy také každé zakročení, jež se této ingerence úřadu dovolává, zakročením o výkon dozorčího práva. Na výkon dozorčího práva nemá však strana nárok, jak nss již dříve v četných nálezech dovodil. Odepřel-li úřad v tomto případě donutiti Mor. nemoc, pokladnu, aby st-le uvedla ve funkci předsedy pokladen, ať již tak učinil z důvodů jakýchkoli, odepřel svým výrokem v podstatě jen použití práva dozorčího a ježto straně, jak shora řečeno, nárok na výkon dozorčího práva vůbec nepřísluší, bylo stížnost do výroku takového směřující odmítnouti jako nepřípustnou.
Citace:
č. 4598. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 763-765.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).