NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Č. 12057.

Učitelstvo: Právní moc poukazu požitků učitele veř. školy národní vzhledem k ustanovením § 30 zák. č. 104/1926 Sb.?
(Nález ze dne 3. října 1935 č. 18464/35.)
Věc: Oskar M. ve Št. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o funkční přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad v cestě instanční odvolání st-lovu do výnosu zšr-y v Brně z 12. června 1931, jímž byly zamítnuty námitky st-lovy do výnosu téže zšr-y ze dne 22. ledna 1931 o zastavení dalšího poukazu ředitelského přídavku dnem 31. prosince 1930, kterýžto přídavek byl mu dosud vyplácen podle § 15 učit. zák. č. 104/1926 Sb.
O stížnosti nss uvážil:
Své rozhodnutí opřel žal. úřad jednak o důvody výnosu zšr-y, jednak o důvody vlastní. Odůvodnění prvé stolice uvádí v podstatě toto: 1. Výnosem z 22. listopadu 1927, kterým byl ke své žádosti přesazen na požitkově volné místo učitelské ve Št., přestal býti st-l právně správcem školy v D., ježto jeho žádost o definitivní přesazení jest podle své povahy stejného dosahu jako vzdání se bývalého místa v D. St-l nebyl již tedy ve služebním poměru, jenž by podle § 15 učit. zák. zakládal nárok na ředitelský přídavek. 2. Nárok st-lův byl by snad opodstatněn, kdyby se jednalo o přeložení z moci úřední, nelze však odůvodniti zákonnými předpisy, aby, když se o přeložení sám ucházel, byl mu přiznán ředitelský přídavek, určený pro služební místo, obsazené již pravoplatně jiným učitelem. 3. Ani okolnost, že poukaz přiznaného mu ředitelského přídavku z 2. března 1929 nabyl právní moci, nemůže pro st-le založiti platně právní nárok na tento ředitelský přídavek, ježto zmíněný poukaz není konstitutivní povahy a nemá rázu judikátního výroku o právním poměru, jenž jest podle zákona podmínkou určitých služebních příjmů.
Vlastní argumentace žal. úřadu jest pak založena v podstatě na úvaze, že st-l, byv dekretem okr. škol. výboru podle výnosu zšr-y v Brně z 31. ledna 1926 z dosavadního místa řídícího učitele v D. vyvázán, neměl nároku na ředitelský přídavek podle § 15 učit. zák., ježto týž přísluší řídícímu učiteli pouze za funkci, se správou školy spojenou.
Z námitek, jimiž brojí stížnost proti nař. rozhodnutí, primární jest ona, kterou se obrací proti důvodu ad 3. uvedenému, tvrdíc, že výnos zšr-y z 2. března 1929, kterým byl st-li opět přiznán ředitelský přídavek, nemá povahu pouhého kasovního poukazu, nýbrž, byv vydán na výslovnou žádost st-lovu, jest skutečným judikátním výrokem o jeho nároku, jenž, jsa pravoplatným, nemůže vůbec nikdy býti již změněn. V podstatě tutéž námitku vznesl st-l již v odvolání na žal. úřad proti výnosu zšr-y, a mohl tudíž nss i tuto, ve stížnosti blíže rozvedenou a tudíž s hlediska §§ 5 a 6 zák. o ss přípustnou námitku podrobiti své kognici. V té příčině vycházel pak nss z této úvahy:
V daném případě jest nesporno mezi stranami a plyne také ze správních spisů, že se st-l podáním z 15. listopadu 1928, adresovaným zšr-ě, dožadoval jednak toho, aby mu se zpětnou platností od 15. února 1926 byl poukázán k výplatě funkční přídavek ředitelský, jednak aby mu přídavek ten byl nadále poukazován k výplatě jakožto příslušející mu normální služební příjem. Stejně je nesporno a vyplývá ze správních spisů, že zšr sdělila se st-lem na podkladě této žádosti výnosem z 2. března 1929, že mu poštovním úřadem šekovým v Praze poukazuje ředitelský přídavek ode dne 1. března 1926 ročních 900 Kč, při čemž učinila zároveň opatření ohledně příslušného zvýšení 6% pensijního příspěvku od uvedeného data.
St-l bránil se v řízení před žal. úřadem proti přípustnosti zastavení výplaty zmíněného ředitelského přídavku a proti opětovnému (novému) rozhodování o nároku na přídavek ten poukazem k tomu, že mu byl přiznán pravoplatným výměrem zšr-y z 2. března 1929 a že proto zastavení výplaty odporuje platnému právu. Žal. úřad neuznal obranu tu důvodnou, a to v podstatě v úvaze, že uvedený výměr nemohl vejíti v právní moc, ježto jako poukaz platový není konstitutivní povahy a nemá rázu judikátního výroku o právním poměru, jenž je podle zák. podmínkou určitých služebních příjmů.
Podle toho má žal. úřad za to, že toliko vrchnostenské akty konstitutivní povahy mohou býti účastnými procesně-právního institutu právní moci a z deklaratorních jen ty, které autoritativně určují existenci určitého právního poměru, neprovádějí však bezprostředně úpravu služebních příjmů učitele, nýbrž jsou toliko zákonným předpokladem nároku na služební příjmy. Tomuto vymezení pojmu a rozsahu institutu rei judicatae v personálním právu učitelstva veřejných škol národních nemohl nss přisvědčiti, neboť žal. úřad nechává zcela bez povšimnutí právní stav, jak byl vytvořen po této stránce předpisem § 30 zák. č. 104/1926 Sb.
Podle 1. odst. § 30 cit. zák. může učitel, byly-li opatřením úřadu upraveny služební příjmy z moci úřední, když byl o tom výměrem vy- rozuměn, do 15 dnů podati námitky, o kterých rozhodne úřad, jenž opatření učinil. Z tohoto rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí, které bylo vydáno na žádost nebo přihlášku učitelovu, může se učitel podle 2. odst. uvedeného předpisu odvolati do 15 dnů k ústřednímu úřadu. Z této úpravy procesního postupu a opravného řízení proti správním aktům o výměře služebních příjmů učitelstva veřejných škol národních vysvítá zcela přesvědčivě, že zákonodárce chtěl propůjčiti v zájmu právní jistoty všem správním aktům, jichž obsahem je úprava (poukaz, přiznání) služebních příjmů neb jich některé části učitelstva jmenovaných škol, právní povahu aktů, schopných formelní a tím i materielní právní moci, ovšem za předpokladu, že byl o tomto správním aktu učitel veřejné školy národní vy- rozuměn (srov. Boh. A 10854/33, 9756/32, 7534/28). Důsledkem právní moci takového opatření o služebních příjmech je, že nejen osoba učitelská, nýbrž i úřad jsou takovou úpravou vázány, a že změna pravoplatného opatření může nastati jen za podmínek obnovy řízení nebo v případech, zákonem specielně dovolených. Jak patrno ze spisů správních, je výměr zšr-y z 2. března 1929, kterým byl st-li poukázán ředitelský přídavek ročních 900 Kč, vyřízením jeho podání z 15. listopadu 1928 a byl st-li řádně doručen. Podle toho, co dovoženo, je správním aktem, který mohl vejíti v právní moc a založiti pro st-le nárok na pobírání ředitelského přídavku, i kdyby měl toliko povahu poukazu služebního platu.
Mýlí se proto žal. úřad, má-li za to, že uvedený výměr zšr-y z 2. března 1929 nemohl vejíti v právní moc, a že proto tato skutečnost mu nebrání v tom, aby provedl revisi, resp. rektifikaci aktu toho. Bylo proto zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss možnost zkoumati, dopadá-li na daný případ ustanovení odst. 7 § 30 učit. zák., když žal. úřad s tohoto hlediska věc neposuzoval.

Citace:

Č. 12057. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 285-287.