NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 6349.

Náležitostí §u 31 knih. zák. vyžaduje se pouze k povolení knihovního vkladu na základě listiny podepsané plnomocníkem, ale ku platnosti plné moci ku zcizení nemovitosti zapsané v pozemkové knize stačí všeobecné náležitosti §u 1008 obč. zák.
Plnou moc lze odvolati i konkludentním činem.
(Rozh. ze dne 7. října 1926, Rv 1 671/26.)
Majitelka domu čp. 547 udělila dne 8. března 1919 své matce Josefě K-ové plnou moc, notářem ověřenou, by, kdykoli za dobré uzná, jménem jejím prodala její domek, smlouvu právoplatně za ni podepsala, kupní cenu přijala a kvitovala. Této plné moci zmocnitelka nikdy neodvolala, aniž prohlásila, že již neplatí. Josefa K-ová prodala smlouvou trhovou ze dne 27. srpna 1924 domek jménem zmocnitelky žalobcům za kupní cenu 12000 Kč; smlouvu tuto jménem zmocnitelky podepsala a kupní cenu přijala. Žádost žalobců za knihovní vklad práva vlastnického na koupený jimi domek byla zamítnuta z důvodů obsažených v čís. 5001 sb. n. s. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se kupitelé na majitelce domu čp. 547 vydání listiny, způsobilé ku vkladu vlastnického práva na dům čp. 547. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Správně uvedl prvý soud, že žalovaná zmocnila svou matku Josefu K-ovou způsobem předepsaným v § 1008 obč. zák. ku prodeji domu čp. 547, tudíž zvláštní na určitý druh obchodů znějící plnou mocí, a že Josefa K-ová, prodavši vzhledem k tomu, že plná moc doposud odvolána nebyla, řečený domek žalobcům, zavázala podle § 1017 obč. zák. žalovanou tak, jako by byla uzavřela žalovaná tuto smlouvu sama, a že jest proto povinna vydati jim listinu, na základě níž by žalobci mohli se státi knihovními vlastníky domku, by tak smlouva byla uskutečněna. Vyhověv žalobnímu návrhu posoudil soud prvé stolice věc zcela správně po stránce právní, neboť ustanovení § 31 knih. zák., jak z celého jeho znění je zřejmo, upravuje pouze formální stránku listin ku vkladu způsobilých, nečiní však listiny tyto neplatnými, nevyhovují-li všem náležitostem § 31 knih. zák. Plná moc daná žalovanou matce její Josefě K-ové zůstává platnou dle § 1008 obč. zák. a právem uvedl prvý soud, že není plná moc ve smyslu tohoto §u vystavená nijak časově obmezena. Vzhledem k tomu tedy, že § 31 knih. zák. upravuje pouze formální stránku plné moci, nemůže, jak žalovaná mylně za to má, derogovati všeobecnému ustanovení § 1008 obč. zák. o zmocnění. Vývody odvolatelky týkají se pouze toho, proč vklad práva vlastnického nebyl povolen, netýkají se však sporné částí a zůstávají tedy bezpředmětnými. Jest pravda, že zmocnitel může — »dle libosti« — plnou moc odvolati, avšak jest patrno, že výraz tento má znamenati tolik co »kdykoliv«, neboť, mluví-li zákon o »odvolání« plné moci, tu patrně má na mysli výslovné odvolání, neboť těžko si představiti konkludentní činy, ze kterých by šlo nade vší pochybnost na jevo, že se jimi plná moc odvolává. Takovým konkludentním činem rozhodně nemůže býti, že žalovaná a matka její Josefa K-ová vedly nebo spolu vedou rozhořčeně právní spor, následkem něhož srdečný poměr žalované k matce se zkalil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka napadá odvolací rozsudek pro vadnost řízení a nesprávné posouzení právní (§ 503 čís. 2 a 4 c. ř. s.). Ale domnívá se neprávem, že plná moc ke zcizení nemovitosti zapsané v knize pozemkové vyžaduje ke své platnosti náležitosti § 31 knih. zák. Odvolací soud správně dovodil, že náležitostí těch je potřebí jenom k povolení knihovního vkladu na základě listiny, podepsané plnomocníkem, ale ku platnosti plné moci jinak stačí všeobecné náležitosti §u 1008 obč. zák., jež stačí dle §u 35 knih. zák. a §u 438 obč. zák. k povolení knihovního záznamu i ke zcizení domku. Tomu názoru nevadí ustanovení §u 431 a 432 obč. zák., jak to plyne z ustanovení §u 438 obč. zák. a §u 35 knih. zák., kdyžtě záznam lze spraviti buď sporem nebo vkladním prohlášením. Zákon knihovní v tomto směru doplňuje ustanovení občanského zákoníka pro případy vkladu, ale nezrušil ustanovení § 1008 obč. zák. vůbec, nýbrž vytkl v § 31 jen nový požadavek pro plnou moc při povolování vkladu, ponechav všeobecné ustanovení § 1008 obč. zák. pro platnost plné moci pro případy jiné, zejména i pouhého záznamu. Ovšem nemá odvolací soud pravdu v tom, že by se к odvoláni plné moci vyžadovalo výslovného prohlášení, ježto prý si lze těžko představiti čin konkludentní, jímž se plná moc odvolává. Takovým činem konkludentním mohla by býti po případě taková disposice s domem se strany zmocnitelovy, která by znemožnila zmocněnci prodej. Ze zákona samého nelze vyčisti, že by pro odvolání plné moci nemělo ustanovení § 863 obč. zák. platnosti. Ale přes to není pouhá okolnost, že zmocnitelka byla plnomocnicí žalována o zaplacení dluhu, jednak žádným jednáním zmocnitelčiným, zejména pak ne takovým, z něhož by beze všech pochyb se dalo souditi, že žalovaná zmocnitelka plnou moc odvolala, i když se nehledí к tomu, co uvedli o důvodu plné moci té žalobci. Žalovaná neuvedla určitých svých činů, z nichž by se dalo bezpečně souditi, že plnou moc k prodeji domku chtěla odvolati. Proto nebylo třeba připouštěti důkazy o napjatém poměru žalované k její matce a řízení není proto vadné pro jich neprovedení (§ 503 č. 2 c. ř. s.). Nebyla-li plná moc odvolána, nemá významu, zda se žalobci o napjatém poměru dozvěděli, jejich vědomost nebo zaviněná nevědomost by měla podle § 1026 obč. zák. význam jen tehdy, kdyby se týkala odvolání plné moci a plná moc tedy skutečně byla vypovězena. Tu však sama Josefa K-ová potvrdila, že plná moc vypovězena nebyla.

Citace:

č. 796. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 423-423.