Čís. 13983.
Vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n., se vztahuje i na louky.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1934, R I 1389/34.)
Soud prvé stolice zamítl pachtýřův návrh na snížení pachtovného. Rekursní soud návrhu vyhoyěl. Důvody: Prvý soud má za to, že se vládní nařízení čís. 164/33 sb. z. a n. nevztahuje na louky, nýbrž jen na pozemky, na kterých se při střídavém osevném postupu pěstí obilí, a že je nelze uplatňovati, užívá-li se pozemků k jiné zemědělské výrobě. Nařízení mluví o zemědělských pachtech a připouští snížení pachtovného při zemědělských pozemcích. Tento pojem nařízení nevykládá a jest mu tedy rozuměti tak, jak se vykládá v obecné mluvě. Tu pak není pochyby, že zemědělskými pozemky rozumějí se nejen pole, nýbrž i louky. I o nich platí, že je vlastník nebo jiný uživatel obdělává. Vždyť nutno louky hnojiti, čístiti, aby mohla býti tráva na nich rostoucí požata, usušena a odvezena. Kdyby byla vláda chtěla obmeziti nařízení jen na pole, byla by to jistě v nařízení uvedla a nebyla by použila výrazu »zemědělské pozemky«. I to mluví pro použití vládního nařízení také na louky, že stejně i na louky platí důvod, pro které bylo vládní nařízení vydáno, totiž značný pokles cen všech zemědělských plodin, tedy i sena v posledních letech, kterým se stalo, že pachtovné kdysi smluvené jest příliš vysoké a neodpovídá nynějším cenám hospodářských plodin. Proto jest při výpočtu sníženého pachtovného uvedeného vládního nařízení přihlížeti i k loukám. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu,
ježto
napadené usnesení odpovídá předpisům vládního nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.