Čís. 16355.

Pracovní soud jest výhradně příslušný pro žalobu zaměstnance (kočího) na zaměstnavatele o náhradu škody, utrpěné při výkonu služby tím, že byl koněm poškozen.
(Rozh. ze dne 1. října 1937, Rv I 1447/36.) Žalobou, podanou dne 12. března 1934 u krajského soudu v J., se žalobce domáhá na žalovaném, u kterého byl zaměstnán jako kočí od konce listopadu 1932 do 21. prosince 1932, náhrady škody proto, že dne 21. prosince 1932 byl koněm žalovaného, jenž byl svěřen žalobci k opatrování, kousnut do hlavy, přitlačen na žlab a pak povalen na zemi, a že tak utrpěl tržnou ránu a otřes mozku, z čehož se vyvinula duševní choroba. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud zrušil z podnětu žalobcova dovolání rozsudky nižších soudů i s předchozím řízeními pro zmatečnost a žalobu odmítl.
Důvody:
Žaloba byla podána u krajského soudu v J. dne 12. března 1934 a doručena žalovanému dne 21. března 1934, to jest po účinnosti zákona č. 131/1931 Sb. z. a n., jež nastala dne 1, ledna 1932 (§ 43 dotčeného zákona). Vyhláškou č. 44/1932 Sb. z. a n. bylo zřízeno oddělení pro pracovní spory u okresního soudu v N. a zahájilo činnost dne 1. září 1932. U tohoto soudu má žalovaný svůj obecný soud a v jeho obvodě má i svou rolnickou usedlost (provozovnu). Žalobce se domáhá na žalovaném, u kterého byl zaměstnán jako kočí od konce listopadu 1932 do 21. prosince 1932, náhrady škody proto, že dne 21. prosince 1932 byl koněm žalovaného, jenž byl svěřen žalobci k opatrování, kousnut do hlavy, přitlačen na žlab a pak povalen na zemi, a že tak utrpěl tržnou ránu a otřes mozku, z čehož se vyvinula duševní choroba. Podle toho šlo v souzené věci o nárok na náhradu škody, vzniklé při výkonu služby, a proto o náhradní nárok z poměru pracovního, založeného smlouvou soukromoprávní, vzniklý mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (§ 1, 2 c) zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.). Rozhodovati o takových sporech jsou však výhradně příslušné pracovní soudy (§ 1 řeč. zák.) neb oddělení okresního soudu pro spory pracovní, pokud jsou zřízeny. Ježto žaloba byla v souzené věci podána u krajského soudu v J. a spor byl projednán a rozhodnut v prvé stolici tímto krajským soudem a v druhé stolici vrchním soudem v P. a § 45 j. n. zde neplatí, jak bylo vyloženo v rozhodnutí č. 15324 Sb. n. s., jsou rozsudky obou nižších soudů i řízení jim předcházející zmatečné podle § 477 č. 3 c. ř. s. K tomuto zmatku bylo přihlížeti z úřadu. Bylo se tudíž usnésti, jak ve výroku uvedeno (§§ 471 č. 7, 477, odst. 1, 478, 513 c. ř. s.).

Citace:

č. 16355. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 279-280.