NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 10182.

Vyhlášením úpadku na jmění jednoho společníka zaniká veřejná obchodní společnost jen po stránce produktivní, trvá však dále k tomu účelu, by byly urovnány právní poměry, jež byly založeny provozem společného závodu. K výmazu firmy může dojiti až po skončení likvidace aneb po jinakém úplném vypořádání. Ani k výmazu jednoho ze dvou společníků nemůže dojíti, dokud nedošlo k vypořádání mezi společníky (ovšem se souhlasem správce úpadkové podstaty).
(Rozh. ze dne 27. září 1930, R I 688/30). Rejstříkový soud vyhověl opovědí, jíž bylo k rejstříku ohlášeno vystoupení veřejného společníka Josefa M-a z veřejné obchodní společnosti, již tvořil kromě Josefa M-a Václav M. Rekursní soud zamítl opověď a uložil rejstříkovému soudu, by vyčkaje pravomoci, zařídil další ve příčině obnovení původního stavu. Důvody: Usnesením ze dne 27. února 1929 na jmění Josefa M-a vyhlášen úpadek. Tím okamžikem ztratil Josef M. disposiční právo nad svým majetkem a nebyl proto oprávněn bez souhlasu správce podstaty činiti disposice se svým majetkem, najmě nebyl oprávněn opovídati své vystoupení ze společnosti. Tomu-li tak, byl neprávem povolen napadeným usnesením výmaz Josefa M-a z firmy a bylo proto odůvodněnému rekursu správce úpadkové podstaty vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle čl. 123 čís. 3 obch. zák. zrušuje se veřejná společnost vyhlášením úpadku na jmění společníka. Zákonným následkem zrušení veřejné společnosti jest mimo případ čl. 123 čís. 1 obch. zák. (vyhlášení úpadku na společnost) její likvidace, jestliže se společníci nedohodli na jiném způsobu vypořádání (čl. 133 obch. zák.). Společník, ocitnuvší se v úpadku (čl. 123 čís. 3 obch. zák.) a pozbyvší volné disposice se svým majetkem (§ 1 k. ř.), nemůže arci samostatně, bez svolení správce úpadkové podstaty, ani prováděti likvidaci, ani se o majetkových poměrech s ostatními společníky jinak vypořádati. Učiní-li tak, jest to proti věřitelům bezúčinné (§ 3 konk. ř.). Praví-li zákon v čl. 123, že se společnost »zrušuje«, nelze to ovšem bráti doslovně, neboť společnost zaniká jen po stránce produktivní a trvá dále, by byly urovnány právní poměry, jež byly založeny provozem společného závodu (srovnej Staub-Pisko: Kommentar, I díl, stránka 406). Proto také k výmazu firmy veřejné společnosti může dojíti až po skončení likvidace nebo po jinakém úplném vypořádání. Do té doby trvá firma, po případě likvidační, a nelze ji z obchodního rejstříku vymazati. Stejně jest tomu, má-li na místo výmazu firmy dojiti k výmazu jednoho ze dvou společníků, při čemž druhý vede závod s firmou dále (čl. 24 obch. zák.). I tu bylo by třeba nejprve vypořádání mezi společníky (čl. 130 obch. zák.), ovšem zde se souhlasem správce úpadkové podstaty, než by mohlo býti přikročeno k výmazu společníka, což se však nestalo, a proto neměl býti výmaz povolen. Povolení výmazu společníka Josefa M-a z obchodního rejstříku bylo tedy aspoň předčasné a proto právem rekursní soud změnil usnesení rejstříkového soudu, zápis výmazu povolivší, nařídiv obnovení původního stavu.

Citace:

Čís. 10160. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 387-388.