Čís. 4359

Soud nemůže poškozenému přisouditi ušlý výdělek (§ 1325 obč. zák.), třebas nezpůsobilost k povolání byla zjištěna, раk-li žalobce neuvedl a neprokázal okolnosti, z nichž dala by se výše ušlého výdělku stanoviti.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1924, Rv I 1161/24.)
Žalobce byl těžce poraněn vlakem, najedším na jeho povoz. Žalobou domáhal se na dráze kromě jiného též měsíčních 1500 Kč pro nezpůsobilost k výdělku. Žaloba byla v tomto směru zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud jde o dovolání žalobcovo ohledně nepřisouzení ušlého výdělku za dobu od 1. května do konce roku 1924, jest sice správným, že žalobce prokázal nezpůsobilost k povolání v roce 1921 50%ní a v létech 1922, 1923 a 1924 25%ní, není však správným mínění dovolatelovo, že odvolací soud měl mu na požadovanou jím měsíční rentu po 1500 Kč po případě nějakou nižší rentu dle volného svého uvážení přisouditi, i když žalobce neprokázal a ani důkazů o tom nenabídl, kolik mu na výdělku za tuto dobu aspoň přibližně ušlo. Bylo povinností žalobcovou, chtěl-li za uvedenou dobu ušlý zisk míti přisouzen, by v prvé stolici uvedl, a také prokázal, jaký výdělek mu za svrchu uvedenou dobu jeho zjištěné zmenšené způsobilosti k povolání ušel, a teprve kdyby to byl žalobce učinil, byl by soud procesní po případě soud odvolací mohl za předpokladů §u 273 c. ř. s. výši toho ušlého výdělku, žalobcem pod důkaz postaveného volnou úvahou stanoviti. Když žalobce o důkaz výše svého ušlého výdělku za svrchu uvedenou dobu své zmenšené způsobilosti k povolání vůbec se nepokusil, nemohl soud z moci úřední tuto chybu jeho ani v prvé ani v druhé stolici napravovati, a nemohl mu proto za tuto dobu nějaký ušlý výdělek, o jehož důkaz se sám nepokusil, přiřknouti. Názor žalobcův, že jeho ušlý zisk s ohledem na okolnosti tohoto případu a povahu jeho obchodu za tuto dobu vůbec prokázati se nedá, není správným, a žalobce v každém případě měl se o důkaz tento aspoň pokusiti. Když tak neučinil, musí následky tohoto svého opomenutí sám nésti.

Citace:

č. 4359. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 601-602.