NPD documents search: Váž. tr., 21 (1939)

Čís. 6322.

K § 16, odst. 2 zákona o ochraně cti.
Za korporace vykonávají právo k žalobě osoby, které jsou povolány zastupovati je ve sporech před civilním soudem. Lhůta k podání žádosti za stíhání tu počíná dnem, kdy se oprávněná osoba, a je-li jich více, první z nich dověděla o trestná činu a o osobě vinníkově. Při tom je nerozhodné, zvěděla-li o tom jen soukromě nebo při výkonu své funkce v korporaci.
(Rozh. ze dne 13. února 1939, Zm I 939/38.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromé žalobkyně (spolku) M. do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin utrhání na ctí podle § 3 zákona o ochraně cti č. 108/1933 Sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost soukromé žalobkyně uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 281, č. 9 b) tr. ř., avšak neprávem.
Zmateční stížností není popřeno zjištění, že Dr. N. byl v době činu správcem spolku M., že jako takový byl podle stanov oprávněn spolek před úřady a oproti třetím osobám zastupovati (podle doslovného znění stanov: »Zastupovat’ spolok před vrchnostiami a ...«, — tedy i před soudem civilním). Dále není popřeno, že Dr. N. obsah článku četl nejpozději dne 4. května 1934, že se tedy nejpozději toho dne dověděl o trestném činu a jeho vinníkovi (článek byl obžalovaným podepsán) a žádost za stíhání podal dne 6. července 1934.
Zmateční stížnost však namítá, že lhůtu k podání žádosti za trestní stíhání nelze počítati od té doby, kdy se o článku dověděl zástupce spolku, jednak proto, že uražen byl spolek, jednak proto, že se Dr. N. o článku dověděl jen jako osoba soukromá, nikoli jako správce spolku, a že se výbor spolku, který je podle stanov oprávněn činiti veškerá rozhodnutí, o článku dověděl mnohem později (4. června 1934) a jen on mohl rozhodovati o tom, zda spolku bylo na cti ublíženo, a proto podle názoru stěžovatelky počala lhůta k podání žádosti za trestní stíhání jen od té doby, kdy se výbor spolku dověděl o obsahu článku.
Námitkám těmto nelze přisvědčiti. Pro řešení otázky, kdy se počíná dvouměsíční lhůta § 17 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n., jsou rozhodné předpisy § 16, odst. 2 a 4 uved. zák., podle kterých za korporace vykonávají právo k žalobě osoby, které jsou povolány zastupovati je ve sporech před soudem civilním, a lhůta k podání žádosti za stíhání se počíná v takových případech teprve dnem, kdy oprávněná osoba — a je-li takových více, kdy se první z nich — dověděla o trestném činu a osobě vinníkově. Tedy již od této skutečnosti počíná běh lhůty a je při tom nerozhodné, zda se osoba povolaná k vykonávání práva žalobního dověděla o trestném činu a osobě vinníkově jen soukromě nebo při výkonu své funkce v dotčené korporaci, neboť takový názor zmateční stížnosti nemá opory v zákoně.
Zjistil-li tedy nalézací soud formálně i věcně bezvadně, že se Dr. N. dověděl o trestném činu a vinníkovi již dne 4. května 1934 a že žádost za trestní stíhání podal v zastoupení uraženého spolku teprve dne 6. července 1934, je opodstatněn jeho závěr, že žádost byla podána opožděně a že tím zaniklo stíhací právo soukromé žalobkyně podle § 17, odst. 1 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.
Tím se stala bezpodstatnou i další námitka stížnosti, že číslo časopisu, v němž byl inkriminovaný článek uveřejněn, bylo ve spolku M. zaprotokolováno dne 9. května 1934 a že tedy teprve od tohoto dne počala běžeti lhůta k podání žádosti za trestní stíhání. Bylo proto zmateční stížnost zamítnouti jako bezpodstatnou.

Citace:

Čís. 6322. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 40-42.