Čís. 4144.

Návrh na vydání rozsudku pro zmeškání odpovědi na žalobu nelze zamítnouti proto, že okolnosti, tvrzené v žalobě, pro neurčitost, neúplnost a všeobecnost nestačí k odůvodnění žalobního nároku.
(Rozh. ze dne 16. září 1924, R I 751/24). Soud prvé stolice (zemský civilní soud) zamítl návrh na vydání rozsudku pro zmeškání následkem nepodání odpovědi stranou žalovanou pro neúplnost, neurčitost a všeobecnost údajů žalující strany o skutečnostech, které mají dáti soudu pevný podklad pro stanovení výživného, a odvolal se při tom na předpisy §§ů 226, 396 a 398 c. ř. s. Rekursní soud uložil prvému soudu, by o návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání znovu rozhodl, nedbaje důvodu, pro nějž návrh zamítl. Důvody: Předpisy §§ů 226, 396 a 398 c. ř. s. neodůvodňují
usnesení prvého soudu, naopak jsou s ním v rozporu. Dle §u 226 c. ř. s. má žaloba míti určitý obsah a zejména uvésti stručně a úplně skutečnosti, o něž opírá se nárok žalobcův ve věci hlavní i vedlejší. Není-li tohoto obsahu, nemůže býti zamítnuta, nýbrž nejvýše vrácena k opravě. Nestalo-li se tak a byla-li přijata za základ řízení, jsou jejím obsahem určeny okolnosti, které zůstanou předmětem jednání. V §u 396 c. ř. s. se stanoví, že, zmešká-li strana prvý rok, platí skutkové okolnosti, přednesené stranou přítomnou, za pravdivé, pokud nejsou vyvráceny důkazy, které jsou po ruce. Dle §u 398 c. ř. s. nastávají tytéž účinky, nebyla-li podána odpověď na žalobu. Z toho plyne, že zde nastalo zmeškání a účinky jeho a že návrh na vydání rozsudku pro zmeškání byl plně odůvodněn. Zákon v §u 402 c. ř. s. výslovně uvádí případy, kdy má býti návrh zamítnut, nezná však případu, kde okolnosti, v žalobě tvrzené, nestačí k odůvodnění žalobního nároku. Návrhem na vydání rozsudku pro zmeškání jest řízení skončeno a, nestačí-li okolnosti, v žalobě uvedené, dle mínění soudu, by žalobní nárok odůvodnily, nemůže již řízení doplňovati a návrh zamítnouti, nýbrž musí návrh věcně vyříditi, po případě žalobní nárok zamítnouti. Kdyby však i bylo odůvodněno, návrh na vydání rozsudku pro zmeškání zamítnouti, byl by soud musil jednati dle §u 402 poslední odstavec c. ř. s. a naříditi rok k ústnímu jednání, ježto takto žaloba, na soud přijatá, jest vlastně nevyřízena, a musí býti o ní jednáno. K tomu však dosavadní průběh řízení nedává podnětu, poněvadž žalovaná strana se do jednání nepustila a je z jakéhokoliv dalšího přednesu vyloučena, strana žalující pak svým návrhem na vydání rozsudku pro zmeškání vyvolala ukončení řízení a tím také dala na jevo, že nepokládá za potřebno přednesené okolnosti skutkové doplňovati. Soud, jenž toliko při ústním jednání dle §§ů 180 a 182 c. ř. s. může na doplnění skutkového přednesu působiti, o tomto písemném návrhu podle §u 398 c. ř. s. nemůže ústní řízení ustanoviti a tedy nemůže také již skutkový děj doplňovati, nýbrž musí rozsudek vynésti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu s poukazem na důvody napadeného usnesení.

Citace:

č. 4144. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 235-236.