NPD documents search: České právo, 18 (1936)

Čís. 5142.

Předmět ochrany § 23 zák. čís. 19/1890 ř. zák.; rozhoduje celkový dojem, jejž v obyčejném kupiteli průměrné pozornosti vyvolává známka jako taková; rozhodná je především zaměnitelnost závadného označení se známkou; adminikulující momenty mají význam jen podřadný, posilující.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1934, Zm I 834/34.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 21. června 1934, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 2 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin § 23 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti soukromého obžalobce, která s hlediska důvodu zmatečnosti § 281 čís. 4, 5, 9 [zřejmě a)] tr. ř. napadá rozsudkový výrok, jímž byl obžalovaný zproštěn z obžaloby pro přečin § 23 zák. čís. 19/90 ř. zák. a kterou zůstalo samozřejmě nedotčeno do rozsudku mylně pojaté usnesení, podle něhož bylo trestní řízení v příčině letáků na podzimním veletrhu 1933 v P. rozšiřovaných podle § 259 odst. 2 tr. ř. (v doslovu § 4 zákona čís. 209/31 sb. z. a n.) zastaveno, nelze upříti oprávnění.
Napadený rozsudek dospěl porovnáním obou známek, o něž jde, a hledě k podobnosti jak obrazu, tak slovního nadpisu těchto známek k závěru, že známka obžalovaným užívaná sama o sobě by mohla »nedosti pozorného kupitele« uvésti v omyl. Tím dal nalézací soud zřejmě najevo přesvědčení, že známka obžalovaným užívaná vykazuje proti známce soukromého obžalobce jen tak nepatrné změny, že by obyčejný kupitel dotčeného zboží mohl rozdíl seznati jen, užívaje zvláštní pozornosti, nikoli však i tehda, když užívaje jen obyčejné pozornosti zkoumá znaky, jak tomu pravidelně bývá, jen po paměti. Leč úvahami jak předchozími, tak následujícími dospěl nalézací soud přes to k dalšímu závěru, že v konkrétním případě a podle celkového dojmu obou známek nelze o šálivé zaměnitelnosti mluviti, ježto láhve soukromého obžalobce a obžalovaného dotčenými známkami opatřené jsou tak rozličné a rozdíl mezi oběma láhvemi je na první pohled tak nápadný, že se ani obyčejný kupitel s průměrnou jen pozorností nemůže mýliti. Nalézací soud dospěl tudíž k zprošťujícímu nálezu jen tím, že vycházel z celkového dojmu nikoli známek, nýbrž lahví známkami opatřených.
Tomuto posouzení věci vytýká stížnost důvodně právní pochybnost. Předmětem ochrany ustanovením § 23 zák. čís. 19/90 ř. zák. zabezpečené je známka, již výhradně užívati je někdo oprávněn. Podle § 25 téhož zákona není při porušení tohoto práva trestnost vyloučena ani tím, že chráněné známky bylo použito s tak malými změnami nebo tak nezřetelným způsobem, že by obyčejný kupitel toho kterého zboží rozdíl seznati mohl jen, užívaje zvláštní pozornosti. Z těchto zákonných ustanovení plyne zásada, že rozhoduje celkový dojem, jejž v obyčejném kupiteli průměrné pozornosti vyvolává známka jako taková. Při tom přicházejí ovšem též do jisté míry v úvahu součástky zboží (obalu), jež nejsou po případě ani nemohou býti známkou chráněny, zejména tedy způsob, forma a úprava obalu. Záleží tu pro otázku šálivosti (zaměnitelnosti) na míře, v jaké, třeba nechráněná, součást výpravy zboží splývá s ochrannou známkou v jeden celek (rozh. čís. 920, 1108 sb. n. s.). Jsou tudíž i tyto t. zv. momenty admíníkulující (forma a úprava zboží, obalu, nádoby, barva, rozměry a pod.) pro výsledný celkový dojem a pro otázku zaměnitelnosti porovnávaného zboží spolusměrodatné a musí proto býti při tom spoluuváženy (rozh. čís. 2363 sb. n. s.), takže zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu, pokud v souzeném případě má za to, že by vůbec nezáleželo na různém tvaru lahví.
Nelze však přehlédnouti, že rozhodná je především zaměnitenost závadného označení se známkou; jeť ustanovení § 25 známk. zákona jen rozšířením trestností vyslovené na bezprávné užívání a napodobení známky, proti níž jsou tedy zmíněné jíž adminikulující momenty významu jen podřadného, jen posilujícího (rozh. čís. 2363 a 3399 sb. n. s.). Mají jen význam podporující v tom smyslu, že se jimi sesiluje tendence k identifikaci známkou samotnou vyvolané a že se jimi vyhýbá pochybnostem (rozh. čís. 3638 sb. vid. n. s. a Ábel »System des osterreichischen Markenrechtes, str. 191). Ovšem význam těchto okolností, náležejících jen v obor úpravy zboží, nikoli v obor a pod pojem známky, nesmí býti přeceňován a především a v podstatě bývá celkový dojem známky určen známkou samotnou (Ábel, tamže). Na této podřadné jen povaze zmíněných momentů je tím spíše setrvati, jelikož v případech, kde znaky zboží a obalu mimo chráněnou známku ležící nejsou v kruzích kupujícího obecenstva vžity a pro to které zboží více méně příznačné, hraje pro ztotožňování a rozlišování zboží obyčejně právě známka převážnou úlohu, a i v opačných případech není vyloučeno, že užívání známky šálivě zaměnitelné na sebe odchylnějším obalu vyvolá u kupitele domněnku, že podnik, jemuž chráněná známka přináleží, pozměnil vžitý dosud a pro podnik dosud příznačný tvar obalu a že tedy i v takových případech může průměrný kupitel přes rozdíly v obalu býti klamán šálivou zaměnitelností známky.
Z těchto právních hledisek nevychází napadený rozsudek, pokud zjišťuje šálivost známky jako takové a vylučuje pak tresnost obžalovaého jen pro nápadnou prý různost obalu (lahvi). Nalézací soud přiznává tedy — podle toho, co předesláno, nesprávně — rozhodný význam dojmu vyvolanému obalem jako takovým a podřadný jen význam zjištěné podobnosti známek, ačkoli měl podle toho, co uvedeno, postupovati opačně. Je tudíž napadený rozsudek stižen uplatňovaným zmatkem podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. a bylo proto zmateční stížnosti, jejímiž ostatními 'Výtkami netřeba se zabývati, vyhověti a podle § 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř. uznati, jak se stalo.
Bude v novém řízení na nalézacím soudě, by, vycházeje s hledisek svrchu uvedených, znovu zjistil, může-li býti rozdíl mezi známkami, o něž jde, postřehnut obyčejným kupitelem již při obyčejné pozornosti, či jen vynaložením zvláštní pozornosti.

Citace:

Čís. 5142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 453-455.