NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 5041.

Rozsudí, jenž se zdráhá splniti závazek z přijatého jmenováni rozsudím, nemusí pro to míti podstatné důvody. Ke splnění svého závazku nemůže býti rozsudí donucován. Každá z obou stran jest oprávněna, domáhati se, by rozhodčí smlouva byla prohlášena bezúčinnou. Jakmile to jedna strana navrhla, nemůže ani ona, ani její odpůrce žádati jmenování nového rozhodce.
(Rozh. ze dne 19. května 1925, R I 355/25.)
Návrh, by byla zrušena smlouva o rozsudím, odůvodnila firma K. prodlením odpůrkyně a odmítnutím úřadu rozhodce Rudolfem S-em. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: První soud připouští prodlení obou rozhodců a odmítnutí S-ovo, neuznal však návrh důvodným proto, že S. byl rozhodcem navrhovatelky, dále, že její odpůrkyně souhlasí, by navrhovatelka jmenovala jiného rozhodce, a posléze, že Viktor B. chce rozhodčí úřad podržeti. Názor ten není zákonem odůvodněn. Kdežto § 581 c. ř. s. připouští toliko výzvu ku jmenování nového rozhodce, předepisuje § 583 c. ř. s., že soud musí k návrhu prohlásiti smlouvu o rozsudím za bezúčinnou, když se rozsudí zdráhá, nebo nepatřičně protahuje vykonati své závazky, které tím, že jmenování přijal, byl převzal. Jakmile tedy žadatelka použila práva §u 583 c. ř. s. a navrhla zrušení smlouvy rozhodčí, nemůže již ani ona, ani druhá strana použíti práva §u 581 c. ř. s. a žádati, by byl jmenován nový rozhodce. Zjištěným odmítavým prohlášením ze dne 8. července 1924 projevil Rudolf S. zřetelně, že se zdráhá plniti závazek z přijatého jmenování rozhodcem, což samo o sobě stačí k prohlášení kompromisu za bezúčinný podle §u 583 čís. 2 c. ř. s. Učinil-li tak S. důvodně či bez příčiny, nerozhoduje, stačí, že se tím stala smlouva neproveditelnou, neboť v tom případu chrání zákon stranu tím zkrácenou předpisem §u 583 čís. 2 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud neopírá své rozhodnutí o zjištění, že rozhodce Rudolf S. nepatřičně oddaloval splnění převzatých závazku, nýbrž o okolnost, zjištěnou již prvým soudem, že S. dle dopisu ze dne 8. července 1924 oznámil právnímu zástupci navrhovatelky, že mu není možno touto záležitostí se zabývati. V tomto dopise S. dále udal jako příčinu, že odjíždí na delší obchodní cestu, vrací zaslané mu spisy a odporučuje, aby se záležitost provedla soudně. Usuzuje tedy napadené usnesení z toho správně, že S. se zdráhá plniti závazek z přijatého jmenování rozsudím (§ 583 čís. 2 c. ř. s.). Nelze však přisvědčiti názoru stěžovatelky, že k takovému odpírání musí míti rozhodce, když jmenování přijal, podstatné důvody (§ 579 c. ř. s.), jakož jest bez významu, že učinil tak rozsudí, právě stranou navrhující jmenovaný, nebo že druhá strana souhlasí, aby si navrhovatelka ustanovila jiného rozsudího. Rozsudí, jenž převzal úřad, nemůže býti stranami donucován ke splnění své povinnosti žalobou a exekucí, ač jim ručí za veškerou škodu ze zaviněného odepření neb oddalování. Každá z obou stran může však žádati, by smlouva rozhodčí byla prohlášena bezúčinnou (§ 583 čís. 2 § 584 odst. 2 c. ř. s.), nerozhodla-li se v případě, že rozsudí byl jmenován stranou neb soudem (§§ 581, 582 c. ř. s.), pro návrh na jmenování nového rozhodce. K tomu správně podotkl rekursní soud, že, jakmile jedna strana navrhla, by smlouva byla prohlášena neplatnou, nemůže ani ona ani její odpůrce žádati jmenování nového rozhodce (viz rozhodnutí nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 5. února 1908, čís. 16 613/7 Nowak N. F. čís. 1151, Gl. U. N. F. čís. 4115 a ze dne 4. ledna 1910 R II 1134/9 Gl. U. N. F. čís. 4876, Hora, čs. civ. právo procesní, III. str. 214, Neumann, komentář u §u 583 c. ř. s.). Navrhovatelka, jejíž rozsudí se zdráhá vykonati převzatý úřad, rozhodla se pro to, by smlouva o rozsudím byla prohlášena za bezúčinnou a dle §u 583 odstavec druhý c. ř. s. musí pak býti jejímu návrhu vyhověno, když skutkové předpoklady byly pro to zjištěny. Není potřebí, by se uvažovalo o tom, která z obou stran jest odepřením rozhodčího více méně zkrácena ani o tom, že zkrácena je pouze ta strana, jež vinou druhé strany nebo z důvodu, jež tkví v této druhé straně neb v jejím rozhodčím, měla by pozbýti práv plynoucích jí ze smlouvy. Ostatně tvrzení v dovolacím rekursu, že navrhovatelka by měla vinu na tom, že její rozsudí nechce převzatý úřad vykonati, odporuje zjištění nižších soudů.

Citace:

č. 5041. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 928-929.