Čís. 11821.

V případě druhého odstavce § 109 c. ř. s. v doslovu čl. II. zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n., je lhostejno, z jakého důvodu adresát odepřel zapraviti poplatek, zda proto, že nechtěl, či, že nemohl.
(Rozh. ze dne 1. července 1932, R II 233/32.)
Žalovaný odepřel zaplatiti za doručovanou soudní, písemnost, načež poštovní orgán uložil písemnost u poštovního úřadu. Ježto se žalovaný k roku nedostavil, byl vynesen k žalobcovu návrhu rozsudek pro zmeškání podle žaloby. Odvolací soud zamítl odvolání, uplatňující zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Důvody: Odvolací důvod podle § 477 čís. 4 c. ř. s. není opodstatněn. Odepřel-li příjemce zaplatiti poplatek předepsaný za doručení, uloží doručující orgán písemnost u poštovního neb u obecního úřadu v místě doručení s účinky Vyznačenými v prvém odstavci § 109 c. ř. s. podle čl. II. zák. ze dne 19. ledna 1928 čís. 23 sb. z. a n. Odpadá tedy pří odepření zaplacení poštovného uvědomění podle §§ 107 a 104 c. ř. s. připevněním písemného oznámení o uložení písemností. Listonoš počínal si totiž úplně správně a bylo věcí žalovaného, by si včas písemnost vyzvedl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle druhého odstavce § 109 c. ř. s. v doslovu čl. II. zákona ze dne 19. ledna 1928 čís. 23 sb. z. a n. uloží doručující orgán písemnost u poštovního neb u obecního úřadu v místě doručení s účinky doručení, odepře-li příjemce zaplatiti poplatek předepsaný za doručení. Tento dodatek připojen byl k § 109 c. ř. s. vzhledem k vyskytnuvším se zjevům, že se strany vyhýbaly zaplatiti doručný poplatek tím, že přijetí soudního spisu prostě odepřely (srovnej motivy tisk čís. 123). Zákon nerozeznává, z jakého důvodu adresát odepřel zapraviti poplatek; zda proto, že nechtěl, nebo, že nemohl. Kdyby na tom závisela platnost doručení a kdyby měla býti konána v té příčině šetření, mohlo by to vésti nejen k průtahům, nýbrž i k obcházení předpisu. Nemůže-li si adresát hned opatřiti potřebnou a zpravidla nepatrnou částku, jest jeho věcí, by si zásilku co nejdříve u poštovního úřadu za poplatek vyzdvihl. Neučiní-li tak včas nebo vůbec, jde to na jeho vrub. V souzeném případě vrátil žalovaný písemnost doručujícímu orgánu s tím, že to nechce, že nemá peněz, a, když mu doručující orgán řekl, že přijde odpoledne, prohlásil žalovaný, že odpoledne rovněž nebude míti peníze. Žalovaný odepřel tedy zaplatiti doručný poplatek a doručující orgán právem postupoval podle svrchu citovaného zákonného předpisu, uloživ písemnost u poštovního úřadu, což žalovanému sdělil s tím, že zásilka bude na poště uložena čtrnáct dnů, že si ji tam může proti zaplacení poštovného 60 h vyzvednouti.

Citace:

č. 11821. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 67-68.