Čís. 1789.
Proti politické exekuci nelze vznésti žalobu dle § 36 čís. 3 ex. ř.
(Rozh. ze dne 22. srpna 1922, R I 912/22.)
Proti politické exekuci, vedené berním úřadem pro dlužné daně, vznesl dlužník žalobu, jíž domáhal se zrušení exekuce, ježto vymáhaný nárok zanikl. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a žalobu odmítl. Důvody: Žaloba podána jest jako žaloba oposiční a z obsahu jejího lze vyčísti tolik, že vedena byla proti pozůstalosti po zesnulé Aloisii J-ové pro dlužné daně exekuce administrativní a že trvá berní úřad na výkonu exekučním, ač bylo žalobci závazně prohlášeno, že se s výkonem exekuce počká. Žalobce patrně na zřeteli má předpis § 36 čís. 3 ex. ř. Předpis tento však předpokládá exekuci soudní a nikoliv administrativní a z ustanovení § 35 odstavec druhý věty druhé plyne, že i při exekuci soudní lze námitky, spočívající na skutečnostech rušících nebo stavících nárok uplatňovati pouze u onoho administrativního úřadu, který vydal exekuční titul. Z toho vyplývá, že k uplatňování žalobní námitky není pořad právní dopuštěn a vymyká se z působnosti soudu, aby obíral se takovými námitkami, které dlužno vznésti pouze u úřadu správního. Proto jest stížnost, domáhající se projednávání rozepře, neodůvodněna. Ovšem ale usnesení prvého soudce, které svým konečným výsledkem vyhovuje, jest formálně vadným a zmatečným. Nehledě ani k tomu, že prvý soudce nesprávně žalobu »zamítá« usnesením pro nedostatek aktivní legitimace — které jest povahy mentální — kdežto citace § 6 c. ř. s. v důvodech poukazuje na nedostatek procesní způsobilosti — měla býti žaloba pro nepřípustnost pořadu práva odmítnuta (§§ 42 j. n., 240 poslední odstavec, 477 číslo 6 a 478 odstavec prvý c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Soud rekursní uvádí správně ve svém rozhodnutí, že stěžovatel měl na mysli žalobu dle § 36 čís. 3 ex. ř., neboť dle obsahu jejího domáhá se vlastně toho, by po provedeném zájmu věcí byla povolená a nařízená již exekuce prodejem jich prohlášena za nepřípustnou z důvodu, že mu berní úřad zaručil, že s exekucí posečká — až do urovnání věci. Skutečností, vymáhaný nárok rušících nebo stavících ve smyslu § 35 ex. ř., žalobce neuplatňuje a poukaz rekursního soudu na příslušnost správního úřadu k rozhodnutí o takových námitkách (§ 35 odstavec druhý ex. ř.) není tedy na místě. Kdyby byla exekuce povolena soudem, nebylo by zajisté na závadu, by žaloba stěžovatele vznesena nebyla u soudu, dle § 36 ex. ř. příslušného, i když by se povolení exekuce zakládalo na některém z exekučních titulů v § 1 čís. 10—12 označených, neboť výlučný předpis § 35 odstavec druhý ex. ř. platí jen pro námitky směřující proti nároku. V tomto případě však exekuce, jíž stěžovatel žalobou odporuje, nebyla soudem vůbec povolena, důsledkem čehož také ani žaloba dle § 36 čís. 3 ex. ř. na soud vznesena býti nemůže.