Čís. 13752.

Přípustnost pořadu práva, domáháno-li se na okresu náhrady škody, ježto okres, prováděje práce kanalisační a stavbu silnice, zanedbal povinnou opatrnost, které musí dbáti každý, kdo provádí kanalisační práce nebo stavbu silnice.
(Rozh. ze dne 13. září 1934, R II 187/34.) Žalobní nárok proti okresu na náhradu škody vyvozovala žalobkyně z toho, že žalovaný okres dal provésti poblíž stavení žalobkyně úpravu silnice a kanalisaci, že při těchto pracích, zejména při provádění kanalisace, byla vykopána jáma pro svod vody z okolních polí, že byl v nepřípustné blízkosti stavení žalobkyně a v hloubce větší, než sahají základy stavení žalobkyně, proveden výkop pro kanalisaci a že tím porušeny byly základy stavení žalobkyně, kteréžto stavení, pozbyvši v základech pevné opory, se počalo hroutiti a bylo citelně poškozeno. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Prvý soud má za to, že jest tu pořad práva vyloučen, poněvadž úprava silnic a provádění kanalisace jest uložena okresu v §§ 30, 75 zák. ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n. při obstarávání péče humanitní, zdravotní, sociální a hospodářské z důvodu veřejného zájmu a náleží tudíž do oboru správy veřejné a do činnosti veřejnoprávní. Avšak o to v souzeném sporu nejde, ježto žalobkyně nepopírá, že žalovanému okresu tato veřejnoprávní funkce přísluší, netvrdí, že neměl úpravu silnice a kanalisace prováděti, nýbrž tvrdí, že měl tato zajisté veřejně prospěšná zařízení prováděti tak, by tím nebylo do její vlastnické sféry, tedy do jejího soukromého práva rušivě a škodlivě zasaženo. Předmětem sporu není veřejnoprávní účel, nýbrž to, že žalovaný okres, prováděje stavbu, žalobkyni poškodil. Žalobkyně není v tomto sporu k žalovanému okresu v poměru podřadnosti, nýbrž v poměru souřadnosti, žaluje jako rovný rovného, jako soused žaluje souseda proto, že při výkonu svého práva překročil toto právo a, prováděje stavbu, vsáhl rušivě do jeho soukromého práva vlastnického a tím ho poškodil. Staví-li na příklad obec školu, tedy zařízení zajisté obecně prospěšné a do oboru veřejné správy náležející, není proto ještě oprávněna vsáhnouti do vlastnictví sousedova a zastavěli mu kus jeho pozemku a nemůže býti o tom pochybnosti, že zasažený soused může se v takovém případě domáhati ochrany u řádných soudů. Jde tedy v souzeném sporu o poměr soukromoprávní a to tím více, ano podle tvrzení žalované strany došlo mezi ní a žalobkyní dokonce i k dohodě, podle níž se žalovaný okres zavázal provésti na domě žalobkyně opravy, jichž se na něm domáhala (rozh. čís. 1301, 9719 sb. n. s.). Náleží proto tento spor před řádné soudy.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
V § 1 j. n. je vyslovena zásada, že soudům přísluší rozhodovati o nárocích soukromoprávních, a § 1338 obč. zák. přikazuje spory o náhradu škody řádným soudům, předpokládajíc, že uplatňovaný nárok má základ v právu soukromém. Jde tedy o to, zda uplatňovaný nárok na náhradu škody tkví v právu soukromém čili nic. Záleží tudíž pro rozhodnutí otázky přípustnosti pořadu práva pro žalobní nárok na tom, zda žalobkyně vytýká žalovanému okresu zanedbání povinnosti veřejnoprávní, či soukromoprávní (srov. rozh. čís. 12001, 12688 sb. n. s.). Jest přisvědčiti stěžovateli, že provádění kanalisačních prací a stavba silnice náleží k úkolům, jichž provádění je uloženo okresnímu zastupitelství podle §§ 30 (2) a 75 zákona ze dne 29. února 1920 čís. 126 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n. Než žalobkyně neopírá svůj žalobní nárok o to, že porušil žalovaný okres tuto zákonem mu uloženou povinnost a tím jí způsobil zažalovanou škodu na jejím majetku, neopírá tudíž zažalovaný nárok o zanedbání veřejnoprávní povinnosti žalovanému okresu zákonem uložené, nýbrž tvrdí, že žalovaný okres při provádění prací kanalisačních a stavby silnice v obci D. zanedbal povinnou opatrnost, které každý, kdo práce kanalisační neb stavbu silnice provádí, musí dbáti, opírá tudíž zažalovaný nárok na náhradu škody o důvod ryze soukromoprávní, založený na ustanoveních třicáté hlavy druhého dílu obecného zákoníka občanského, a rozhodovati o takovémto nároku přísluší podle § 1338 obč. zák. řádným soudům. Ježto jde o nárok soukromoprávní, tu, i došlo-li mezi stranami k dohodě o něm, šlo rovněž o dohodu soukromoprávní. Nález nejvyššího správního soudu Bohuslav adm. čís. 10533, jehož se stěžovatel dovolává, nedopadá na sporný případ, ježto tam šlo o náhradu škody vzešlé zanedbáním veřejnoprávní povinnosti okresu, čemuž zde tak není.

Citace:

č. 13752. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 61-63.