NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Čís. 13808.

Bývalému poručníku jest v nesporném řízení uložiti, by složil do soudní úschovy čisté příjmy ze správy jmění poručencova za dobu poručnictví, určené právoplatným usnesením poručenského soudu po přezkoumáni složených účtů.
(Rozh. ze dne 29. září 1934, R I 855/34.)
Poručenský soud uložil bývalému poručníku, by složil do deposita Zemské banky čisté příjmy ze správy statku poručencova za dobu poručnictví, celkem 148502 Kč 70 h do 14 dnů pod exekucí. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu bývalého poručníka.
Důvody:
Napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení soudu první stolice a mohl proto býti podle § 46 druhý odst. zák. čís. 100/31 sb. z. a n. podán rekurs k nejvyššímu soudu jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost. Stěžovatel uplatňuje poslední a první důvod, avšak neprávem. Předmětem případné nápravy u soudu vyšší stolice nejsou důvody napadeného usnesení, nýbrž jeho výrok. Výrokem poručenského soudu, potvrzeným rekursním soudem, bylo stěžovateli jako bývalému poručníku uloženo, aby 148502 Kč 70 h složil pro nezletilého do deposita Zemské banky v Praze do 14 dnů pod exekucí. Tato částka jsou čisté příjmy ze správy statku nezletilého za dobu poručnictví stěžovatelova určené právoplatným usnesením poručenského soudu po přezkoumání složených účtů. Názor stěžovatelův, že usnesením nejvyššího soudu ze dne 19. května 1933 byl vyřízen závěrečný účet za dobu jeho poručnictví, není správný. Usnesení to se týkalo usnesení rekursního soudu, jímž částečně změněno bylo usnesení poručenského soudu z 2. září 1932 v ten smysl, že byly čisté příjmy ze správy statku poručencova za dobu poručenství stěžovatelova určeny 148502 Kč 70 h. Nebyl to tedy dekret ve smyslu § 214 nesp. pat., jímž by byl účet složený o jmění poručencově konečně vyřízen. Ostatně podle § 262 obč. zák. obdrží poručník od soudu, vypořádav se řádně, list, že svůj úřad poctivě a řádně zpravoval. K tomuto vypořádání patří, by podle § 263 obč. zák. bývalý poručník při skončení poručenství odevzdal jmění nově ustanovenému poručníkovi na potvrzení a o tom u soudu se vykázal. Dokud se tak nestalo, nelze říci, že konečný účet je vyřízen a že bývalý poručník nepodléhá již pravomoci a dozoru poručenského soudu. Správně proto rekursní soud uznal, že nebyly splněny předpoklady § 216 nesp. pat. a že nepatřilo rozhodnutí o povinnosti stěžovatelově složiti přebytky z účtu na pořad práva. Avšak tento názor jest odůvodněn i tím, že usnesení potvrzené napadeným usnesením vydal poručenský soud obdobou § 217 nesp. pat., podle něhož, jakmile nezletilý nabude vlastní správy jmění, má poručenský soud uložiti poručníku, pokud má jmění v rukou, by je odevzdal a o tom ve vyměřené lhůtě se vykázal, při čemž sepsaný seznam jmění a vyřízené účty jsou podkladem. Ježto v takovém případě tím, že nezletilý nabyl vlastní správy jmění, končí se poručenstvo podle § 251, 252, obč. zák., tak jako podle § 253 a násl. obč. zák., když poručník byl propuštěn, je obdoba podle § 7 obč. zák. na místě. Může tedy takové opatření náležející do pravomoci a povinnosti poručenského soudu býti učiněno jen v řízení nesporném (§ 1 a § 53 zák. čís. 100/31 sb. z. a n. a třetí část cís. pat. z 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák.). Není tu proto zmatečnosti podle § 41 d) zák. čís. 100/31 sb. z. a n.).

Citace:

Čís. 13808. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 140-141.