Studující práv, zaměstnaný v advokátní kanceláři, podléhá pensijnímu pojištění.
Základní podmínkou pojistné povinnosti podle zákona pensijního jest existence služebního poměru. Z ustanovení § 1 zákona ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb. z. a n. plyne, že služební poměr je tu tehdy, zaváže-li se osoba nějaká po nějakou dobu к výkonům služebním pro jiného. Je-li v daném případě nesporno, že Y. E. v advokátní kanceláři stěžovatelů konal jako praktikant práce za plat, sluší se pokládati za zaměstnance advokátní kanceláře. Poněvadž pak pensijnímu pojištění podle § 1, odst. 2. lit. b) zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., resp. vlád. nař. č. 16/1923 Sb. z. a n. podrobeni jsou všichni zaměstnanci kanceláře advokátní bez rozdílu (s jedinou výjimkou kandidátův advokacie stanovenou v § 2, odst. 1. č. 4. citovaných předpisů — o kterou zde zřejmě jde)1), nelze o tom pochybovati, že i právník, který v době, kdy ještě studoval na právnické fakultě, byl zaměstnán v advokátní kanceláři, podléhá povinnému pensijnímu pojištění jako zaměstnanec advokátní kanceláře. Po této stránce je tedy nerozhodno, zda životním účelem zaměstnancovým bylo státi se v budoucnosti samostatným advokátem a nikoli zaměstnancem ex professo.
(Nález ze dne 24. února 1930, č. 16164/28.)
327

1. Výjimka tato byla zákonem ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., zrušena, takže od I. ledna 1929 také kandidáti advokacie podléhají pensijnímu pojištění.*