NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 82.

Neplatnost manželství pro překážku dle § 58 obč. zák.
Ve sporu takovém není povinností žalované manželky, by dokázala, že jejímu manželu bylo včas sňatku její těhotenství s jiným známo, nýbrž jest na žalujícím manželu, by, tvrdě, že jest tu překážka, činící jeho manželství neplatným, dokázal všecky zákonné náležitosti této.
Ve sporech o neplatnost manželství jest i stolice do volací povinna, přezkoumávati ocenění průvodů soudem odvolacím, bylo-li tomuto ocenění v dovolání odporováno.
(Rozh. ze dne 11. března 1919, Rv II 80/19.)
Žalobě manžela, by jeho manželství se žalovanou bylo prohlášeno neplatným, poněvadž po sňatku shledal, že tato jest s jiným těhotná, a že žalovaná jest vinna touto neplatností, vyhověli oba nižší soudové (zemský a vrchní zemský soud v Brně). Na základě předchozího rozsudku, jímž bylo právoplatně uznáno, že dítko, které se narodilo žalované v 7. měsíci po svatbě, jest mimo manželství zrozeno, a zjištěná, že žalobce před sňatkem se žalovanou neobcoval, nabyli přesvědčení, že dítko to musila žalovaná míti s jiným. Námitky obhájce svazku manželského, že žalovaný byl již před sňatkem na to upozorněn, že žalovaná není čista, a že pozbyl mimo to i práva odporovati platnosti manželství, poněvadž se žalovanou souložil i ještě v době, kdy věděl, že jest těhotná, odmítli; první proto, že různé pověsti, které se žalobci donesly o chování se jeho manželky před sňatkem, mohly sice u něho vzbuditi snad podezření o její mravní čistotě, nikoli však přesvědčení, že jest těhotná, druhou proto, že žalobce, i když pokračoval v manželství ještě i v době, kdy na manželce těhotenství pozoroval, a až do narození dítěte, měl za to, že žalovaná jest těhotná s ním; subjektivní jistotu a tudiž vědomost ve smyslu § 96 obč. zák., že jeho manželka byla těhotná s jiným, nabyl teprve po narození dítěte, když mu lékař, prohlédnuv na jeho žádost novorozeně, autoritativně potvrdil, že dítě jest donošené a zralé, takže nemůže pocházeti z jeho první soulože se žalovanou. V důvodech svých vyslovil odvolací Soud i náhled, že dle § 58 obč. zák. jest na žalované, by dokázala, že žalobci bylo její těhotenství s jiným při uzavření sňatku známo, a že není tedy povinností žalobcovou, by dokázal opak.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání obhájce svazku manželského mezi jiným z těchto
důvodů:
Z ustanovení § 58 obč. zák., zvláště z jeho zařazení do překážky manželství z omylu plyne, že jako náležitosti uvedené překážky manželské jsou: těhotenství manželky včas sňatku, způsobené jiným mužem než manželem, a manželova nevědomost o něm v době uzavření sňatku. První dvě náležitosti dovolání nepopírá, popírá toliko náležitost třetí. Leč i ta byla rozsudky nižších stolic zjištěna přes to, že odvolací soud přidal, čemuž ovšem přisvědčiti nelze, že žalované příslušelo, by prokázala, že žalobci bylo její těhotenství s jiným včas sňatku známo. Otázka, komu břímě původní v tomto směru přísluší, jest sice i v theorii i praxi sporna. Leč uváží-li se, že josefínský zákon (III. hl. § 30) výslovně manželu ukládal důkaz o tom, že neměl vědomosti o těhotenství své manželky včas sňatku, nutno dospěti к tomu, třeba občanský zákoník ustanovení toto ,i zřejmě nepřejal, jelikož stojí přece ohledně manželského práva na přísnějším stanovisku církevním, a jelikož to odpovídá i zásadě § 226 c. ř. s., že žalující manžel, tvrdě, že je tu překážka, manželství jeho neplatným činící, musí též prokázati toto své tvrzení, tudiž všechny náležitosti k překážce této zákonem požadované. Toho ostatně žalobce byl si také vědom; proto již v žalobě tvrdil nevědomost o těhotenství ženině včas sňatku a nabídl o okolnostech, z nichž vyplývala, důkaz, hlavně spisy sporu o nemanželském původu děcka jejího a průvody v nich provedenými, z nichž i první soud nevědomost jeho o ženině těhotenství zjistil, v čemž mu i druhá, stolice přisvědčila. Neprávem vytýká tudiž dovolání, že zmíněná náležitost nebyla zjištěna. Dovolání zdá se provedení zjištění nedostatečným, poněvadž nebylo prý dosti účinně přihlédnuto k výpověděm svědkyň M. N. а М. P. v onom sporu učiněným. Jelikož podle § 14. dv. dekr. ze dne 23. srpna 1819 č. 1595 sb. z. s., který byl nařízením min. práv ze dne 9. prosince 1897 č. 283 ř. z. (§ 10) výslovně za dále platný uznán, má soud důvody pro neplatnost nebo rozloučení manželství uváděné nejen úplně objasnili, ale i přísně zkoumati, podrobuje revisní soud uplatňovanou překážku manželskou přezkoumání přísnému, zvláště, když dovolatel, obhájce svazku manželského, vytýká neúplnost řízení, leč přes to nemůže přisvědčiti dovolateli, že by nebyl podán o tom důkaz, že žalobce o těhotenství své manželky s jiným včas uzavření sňatku svého nevěděl. — Důvody nejvyššího soudu rozebírají a oceňují pak jednotlivé průvody a dospívajíce při tom k výsledku, že vědomost žalobcova o těhotenství jeho manželky s jiným včas uzavření sňatku prokázána není a že mu v tom směru nelze přičítati ani zaviněnou nevědomost, praví dále: Jelikož pak ze skutečnosti, že žalobce obcoval tělesně se svou manželkou i ještě ve čtvrtém měsíci po sňatku a tudíž v době, kdy musil její těhotenství pozorovati, a až do slehnutí, nelze dovozovati důsledky § 96 obč. zák., poněvadž v době té již mohl předpokládati, že manželka se stala těhotnou s ním, a jelikož jest dále zjištěno, že, jakmile z posudku lékařova zvěděl, že žalovaná byla již před sňatkem s jiným těhotná, ihned s ní manželské spolužití přerušil, jest správným úsudek odvolacího soudu, že žalobce nepozbyl práva uplatňovati překážku manželství dle § 58 obč. zák. a domáhati se toho, aby toto bylo prohlášeno neplatným.

Citace:

č. 17092. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1101-1103.