NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4631.

Cesty: O příslušnosti úřední k prohlášení parcely za součást veřejné cesty a o podmínkách takového prohlášení.
(Nález ze dne 21. dubna 1925 č. 8266.)
Věc: Karolina K. v Z. proti zemskému správnímu výboru v Praze o prohlášení parcely součástí veřejné cesty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zast. v Z. usnesením ze 13. ledna 1923 vyslovilo, že část parcely č. kat. ... v Z., v situačním plánku označená písmenami abcda, jest součástí veřejné cesty č kat... v Z. Odvolání podané st-lkou jako majitelkou oné parcely bylo osk-í v L. usnesením z 5. dubna 1923 zamítnuto. Další odvolání st-lky zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím a prohlásil v důvodech, že obec byla příslušná vydati rozhodnutí o veřejnosti cesty, že pro tuto povahu cesty jest rozhodnutým, zda cesty se může používati a zda se jí také skutečně používá všeobecně, volně a neodvisle k účelům komunikačním a je-li z důvodů veřejných nezbytně nutná. Dále vyslovil žal. úřad, že obec tyto okolnosti také před vydáním svého usnesení zjistila a konečně, že v daném případě nejde o služebnost cesty, jak odvolání míní.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná nepopírá správnost názoru žal. úřadem projeveného, že obec jest příslušná rozhodovati o tom, je-li určitá cesta cestou veřejnou čili nic, a neformuluje ani námitek proti právnímu názoru úřadu o tom, které okolnosti jsou pro posouzeni veřejné povahy cesty rozhodný.
Ve svých odvoláních zdůrazňovala st-lka především, že pozemek č. kat. — jenž byl prohlášen za součást veřejné cesty, jest jejím vlastnictvím, a že tedy obec, tvrdí-li, že pozemek jest zatížen služebností cesty, musí se domáhati této služebnosti pořadem práva. Také ve stížnosti vytýká, že úřad přehlédl, že uvedený pozemek jest v soukromém vlastnictví.
Z nař. rozhodnutí jest však zjevno, že se žal. úřad námitkami, opírajícími se o tvrzené soukromé vlastnictví st-lky na označeném pozemku zabýval, neboť ve svém rozhodnutí uvedl, že soukromé vlastnictví prohlášení cesty za veřejnou nevadí, a že nejde o služebnost podle práva občanského. Jestliže se st-lka naproti tomu odvolává na nálezy vídeňského ss-u, zejména nál. Budw. č. 11572, uplatňuje tím patrně proti názoru nař. rozhodnutí námitku, že úřad nemůže přeměniti svým výrokem soukromý pozemek v cestu veřejnou. V tom směru má stížnost pravdu, avšak výrok takový obsahem nař. rozhodnutí není. Úřad nevydal konstitutivní výrok, jímž by teprve onomu pozemku povahu veřejné cesty přiznával a jeho právní povahu takto autoritativně měnil, nýbrž, jak z rozhodnutí jest patrno, jen způsobem deklaratorním prohlašuje, že povahu veřejné cesty již má. Námitka naposled označená nepostihuje tedy právní podstatu rozhodnutí v odpor braného a bylo ji tudíž z toho důvodu zamítnouti.
Na jakých právních hlediscích a na jakém skutkovém zjištění založil úřad svůj závěr, že onen sporný pozemek povahu veřejné cesty již má, bylo již uvedeno, a rovněž bylo konstatováno, že v tom směru neobsahuje stížnost nějakých námitek, které by soudu poskytly podklad pro přezkoumání správnosti oněch právních hledisk a skutkového zjištění, na nichž nař. rozhodnutí jest založeno.

Citace:

Č. 4340. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 253-254.