NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2309.

Nejde o vydírání (§ 98 b) tr. zák.), má-li pachatel právní nárok na to, co se snaží hrozbou vynutiti, nebo má-li za to, že jest oprávněn žádati na ohroženém plnění, dopuštění nebo opomenutí, jehož se domáhá, а k němuž se snaží donutiti vyhrožováním. (Rozh. ze dne 8. března 1926, Zm I 587/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 26. června 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 98 b) tr. zák. a přestupkem krádeže podle §u 460 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zločin podle §u 98 b) tr. zák. spatřuje napadený rozsudek v tom, že obžalovaný vyhrožoval Václavu M-ovi ublížením na těle, by na něm vynutil dopuštění (správně opomenutí), totiž by tento ho nezadržel a pro krádež neoznámil, při čemž pohrůžka byla taková, že se jí mohla v ohroženém vzbuditi důvodná obava. Zmateční stížnost namítá s hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., že Václav M. nebyl vůbec oprávněn zadržeti obžalovaného, že naopak tento byl oprávněn žádati na M-ovi, by ho nechal pytel s uhlím odnésti a vynutiti na M-ovi opomenutí zadržení, neboť uhlí, jež obžalovaný tenkráte nesl, nebylo prý ukradeno, nýbrž nasbíráno, takže prý obžalovaný mohl míti důvodně za to, že ho nabyl způsobem poctivým. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění. Má-li pachatel právní nárok na to, co se snaží vynutiti hrozbou, nelze mu klásti za vinu vydírání a stejně má se věc v případech, v nichž pachatel má za to, že jest oprávněn žádati na ohroženém plnění, dopuštění, neb opomenutí, jehož se domáhá а k němuž se snaží donutiti vyhrožováním. Ve věci samé nelze ovšem v tomto směru rozhodnouti poněvadž nalézací soud nezjišťuje v rozsudku a jeho důvodech všechny skutečnosti, na nichž závisí správné použití hmotného zákona; neboť rozsudek nezjišťuje, jakým způsobem obžalovaný nabyl uhlí, o něž šlo, zda toto uhlí bylo vlastnictvím obžalovaného, či zda mohl alespoň míti za to, že mu toto uhlí patří a že je tudíž oprávněn je odnésti, a nezjišťuje též, zda měl Václav M. příčinu, by pokládal obžalovaného za osobu zločinnou, škodlivou, nebo nebezpečnou. Bylo tudíž odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný zrušiti a věc podle §u 288 odst. druhý čís. 1 a 3 tr. ř. vrátiti soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl.

Citace:

č. 14151. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 994-994.