NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1477.

Tichému společníku nepřísluší ze zákona vůči komplementáři nárok, by mu složil účet z obchodování.
(Rozh. ze dne 7. února 1922, Rv II 359/21.)
Žaloba, jíž domáhal se tichý společník na komplementáři, by mu složil účet z obchodování, byla soudy všech tří stolic zamítnuta, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání směřuje proti té části odvolacího rozsudku, kterouž byl potvrzen výrok prvého soudu, zamítající žalobní nárok na složení úplného účtu a uplatňuje dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. Než výtka, že odvolací soud v tom směru nesprávně posoudil věc po stránce právní, není oprávněna. Kontrolní práva tichého společníka vůči komplementáři jsou v čl. 253 obch. zák. uvedena přesně a výlučně. Jeť tichý společník dle tohoto článku zákona pouze oprávněn, žádati na komplementáři, by tento s ním sdělil přepis roční bilance, a může pak, nahlížeje do obchodních knih a papírů zkoumati, zda bilance jest správná. Brání-li mu komplementář u výkonu těchto práv, může tichý společník u obchodního soudu navrhnouti, by bylo komplementáři uloženo, by s ním sdělil bilanci, předložil obchodní knihy a papíry a podal jinaké vysvětlivky. Nárok, aby mu komplementář složil úplný účet o obchodování, tichému společníku dle dotčeného článku obchodního zákoníka nepřísluší. V té příčině platí tytéž zásady, jako dle čl. 160 obch. zák. při komanditní společnosti. Ustanovení občanského zákoníka, zejména § 1198, nelze se dovolávati, neboť dle čl. 1 obch. zák. přicházejí předpisy obecného práva občanského v obchodních záležitostech v úvahu jen podpůrně; ježto pak právní poměr stran v naznačeném směru jest upraven obchodním zákoníkem, nelze užíti ustanovení zákoníka občanského. Ze zákona nemůže tedy dovolatel odvoditi žalobní nárok na složení úplného účtu o obchodování žalovaného, o který nyní jedině jde. Smlouvou lze ovšem rozšířiti práva tichého společníka, a mohla by také býti stanovena povinnost komplementáře ke skládání účtu. Ale notářský spis ze dne 19. ledna 1911 neobsahuje v tom směru výslovného ujednání. V článku VIII. opakuje se v podstatě jen doslov čl. 253 obch. zák., a vyúčtování podílu na zisku, o němž jedná článek VII., děje se rovněž na základě bilance. Že došlo později mezi stranami výslovně nebo mlčky k dohodě o složení úplného účtu, po případě, že žalovaný uznal příslušnou povinnost, nebylo v prvé stolici tvrzeno, a ani v žalobě, ani při ústním jednání nepřednesl žalobce v tom směru žádných skutečností, aniž nabídl o tom důkazů. To, co v té příčině uvedl v odvo- lácím a dovolacím spise, jsou novoty, ke kterým dle §§ 482 a 504 c. ř. s. nelze míti zření.

Citace:

Čís. 1179. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 592-593.