NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 13228.

Je-li důvodem žaloby o obnovu (podle §§ 530 čís. 6 a 7 c. ř. s.) jen právní posouzení, jehož se věci dostalo nejvyšším soudem, to jest, byl-li rozhodnutím nejvyššího soudu dán jen podnět k žalobě o obnovu, není příslušným k projednání žaloby nejvyšší soud, nýbrž procesní soud prvé stolice, jenž učinil skutková zjištění, na jichž podkladě bylo rozhodnuto.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1934, Ck I 2/33.)
Žalobu o obnovu sporu dovolaný Nejvyšší soud odmítl pro
svou věcnou nepříslušnost.
Důvody:
Příslušnost k projednávání žalob o obnovu jest výlučná a jest k ní hleděti v každém období řízení z úřadu (§ 538 prvý odstavec a § 230 druhý odstavec c. ř. s.). Žalobu o obnovu podle § 530 čís. 6 a 7 c. ř. s. jest podle § 532 druhý odstavec c. ř. s. podati z pravidla u soudu první stolice; je-li však stižen uplatňovaným důvodem odporování toliko rozsudek vydaný ve vyšší stolici, jest ji podati u tohoto soudu vyšší stolice, a to jen tehdy, doznala-li skutková podstata rozsudku nižšího soudu změny ve vyšší stolici novými skutkovými zjištěními a dotýká-li se důvod, z něhož jest žádáno o obnovu jen těchto nových skutkových zjištění (rozh. 2785, 7044 a 9648 sb. n. s.). Je-li tedy důvodem obnovy jen právní posouzení, jehož se věci dostalo nejvyšším soudem, to jest, byl-li rozhodnutím nejvyššího soudu dán jen podnět k žalobě o obnovu, jako v tomto případě, kde zjištění nižších soudů zůstala nenapadena, není příslušný ku projednání žaloby o obnovu soud nejvyšší, nýbrž procesní soud první stolice. Sejde tedy jen na tom, zda podlehnutí u nejvyššího soudu nastalo důsledkem změny ve zjištění skutkových okolností v nejvyšší stolici a zda se žalobce domáhá obnovy jen právě proto, že ke změně té došlo (rozh. 2785, 7044 a 9648 sb. n. s.). Jak vidno ze spisu krajského soudu v Ck I 227/30 byla žaloba Alexandra L-a proti žalovaným, 1. firmě L. a 2. dr. Karlu T-ovi o náhradu škody 4260000 Kč a 61358 Kč zamítnuta rozsudky všech tří stolic. Rozhodná zjištění, která se stala právním základem rozhodnutí nejvyššího soudu, učinil již první soud a odvolací soud je převzal. Nejvyšší soud přezkoumával rozsudek odvolacího soudu podle § 504 c. ř. s. jen s hlediska uplatněného důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s.; řešil tedy výhradně jen otázky právní, skutkového děje se nedotkl, na něm nic nezměnil, takže žaloba o obnovu z důvodu § 530 čís. 6 a 7 c. ř. s. mohla býti podána jen u onoho soudu nižší stolice, jenž zjistil skutkový děj, na němž bylo založeno rozhodnutí dovolacího soudu, tudíž u procesního soudu první stolice. Není směrodatnou okolnost, zda byl dán podnět k žalobě o obnovu teprve rozhodnutím nejvyššího soudu, nýbrž rozhodnou byla jen okolnost, který soud učinil skutková zjištění, na jichž podkladě rozhodnutí se stalo. Žalobce nedomáhá se však v žalobě o obnovu ani změny zjištění nižších soudů, nýbrž změny úsudku soudu odvolacího a nejvyššího, jenž vrcholí v tom, že, vykonal-li žalobce vyjevovací přísahu podle § 47 ex. ř., při níž se nezmínil o tom, že má pohledávku na zbytek trhové ceny za velkostatek R., musila žalovaná strana míti za vyloučeno, že má žalobce z transakce týkající se velkostatku Ř. proti někomu nějakou pohledávku a že tudíž neměla žalovaná ani její zástupce povinnost, by pohledávku tu zažalovali a vymáhali a nelze tudíž tvrditi, že by z nepodání žaloby a nevymáhání pohledávky přikázané jí k vybrání žalobci ručili, to tím méně, ana žalovaná strana musila míti vzhledem k žalobcem složené vyjevovací přísaze výsledek takového kroku za nejistý a riskantní a musilo býti pro žalovanou stranu více než pochybno, že vůbec nějaká pohledávka a v jaké výši vybývá pro žalobce z transakce velkostatku Ř. Závěry, že výsledek žaloby podle § 310 ex. ř. je riskantní a že jest pochybno, zda pro žalobce vybývá nějaký zbytek z pohledávky trhové ceny za R., nejsou zjištěními skutkovými, nýbrž právními úsudky, které učinil již soud odvolací a nejvyšší soud je potvrdil a ty daly pouze podnět k žalobě o obnovu a nemohou proto odůvodniti příslušnost nejvyššího soudu k jejímu projednání. Bylo proto žalobu odmítnouti pro věcnou nepříslušnost nejvyššího soudu podle § 532 druhý odstavec, 538 prvý odstavec c. ř. s.

Citace:

Čís. 13228. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 131-132.