NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 9403.

Byl-li odvolacím soudem žalobci přisouzen zažalovaný nárok částečně a dovolání podal jen žalobce co do části nároku mu nepřisouzené, lze k vydobytí útrat přisouzených žalobci rozsudkem odvolacího soudu povoliti exekuci. (Rozh. ze dne 22. listopadu 1929, R 2 348/29.)
Žalobce, domáhavší se žalobou zaplacení pohledávky 30000 Kč, obdržel v prvé stolicii přisouzeno 14319 Kč 50 h s přísl, a útraty sporu 17194 Kč 80 h, kdežto se zbytkem 15690 Kč 50 h byla žaloba zamítnuta. Z tohoto rozsudku odvolal se jen žalobce co do částky, s níž byl zamítnut a co do útrat, kdežto žalovaný podal jen útratový rekurs. Soudem druhé stolice bylo odvolání žalobcovu v obojím směru částečně vyhověno a povinnost žalované strany byla zvýšena ohledně jistiny na 14429 Kč a ohledně útrat na 17602 Kč 80 h, kdežto útratovému rekursu žalované strany nebylo vůbec vyhověno. Exekuční návrh na povolení exekuce k vydobytí 17596 Kč soud prvé stolice zamítl, r e- k u r s n í soud exekuci povolil. D ů v o d y: Rozhodnutím obou dvou stolic byl dosavadní jednotný peněžitý nárok rozštěpen ne sice právně, ale fakticky ve dva různé nároky na sobě neodvislé a samostatné, na nárok na 14429 Kč jistiny a 17602 Kč 80 h útrat sporu na jedné straně a na nárok na zbývající Část jistiny a případné další útraty na straně druhé. Nárok prvý byl přisouzen právoplatně, poněvadž žalovaná strana proti této části rozsudku nepoužila opravného prostředku a ani žalobce do této části rozsudku nepodal opravný prostředek, nýbrž stěžoval si dovoláním jen potud, pokud byla jeho žaloba ohledně zbytku jistiny zamítnuta. Jest tedy prvá část žalobcova nároku na jistinu 14429 Kč a na útraty 17602 Kč 80 h již pravoplatnou a vykonatelnou, jakž plyne z předpisu § 466 a § 505 třetí odstavec c. ř. s. v souvislosti s předpisem § 490 a 513 c. ř. s., a posléze v souvislosti s předpisem § 13 ex. ř. Předpis § 13 ex. ř. mluvící o různých na sobě navzájem nezávislých nárocích, na projednávaný případ se vztahuje proto, že jak již shora bylo řečeno, fakticky tu již vznikly dva od sebe oddělené a na sobě nezávislé nároky, a, ježto jeden z těchto nároků, nejsa opravným prostředkem již napadán, nabyl právní moci a vykonatelnosti. Že žalobce má podle rozsudku druhé stolice platiti žalované straně útraty odvolací 1431 Kč 65 h, a že bude snad odsouzen zaplatiti jí něco i na útratách dovolacích, nepadá v úvahu při použití § 13 ex. ř., nehledíc k tomu, že druhá strana pohledávku 1431 Kč 65 h dosud nezapočetla. Z toho důvodu přes doslov § 1 čís. 1 ex. ř., — jejž jest vykládati nikoliv doslova, nýbrž podle pravého jeho smyslu a vnitřní povahy, — jest tu ohledně přisouzených útrat pravoplatný exekuční titul, pročež bylo stížnosti vyhověti a uznati, jak se stalo.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody: Dovolací rekurs není opodstatněn. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 9. srpna 1929 byla povinná strana jako žalovaná, ježto z rozsudku toho dovolání nepodala, pravoplatně odsouzena, by zaplatila vymáhající straně jako žalobci 14.429 Kč 55 h a 5 % úroky ode dne 22. května 1924 a útraty sporu 10. 230 Kč 49 h, 1.295 Kč 81 ha další útraty 6.076 Kč 60 h. Tímtéž rozsudkem byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 15.570 Kč 45 h, kterýžto výrok následkem dovolání vymáhající strany jako žalobce dosud nenabyl právní moci. Správně uvádí rekursní soud, že tím dosavadní jednotný peněžitý nárok byl rozštěpen ve dva samostatné na sobě již nezávislé nároky, z nichž první byl již žalobci pravoplatně přisouzen a o druhém vede se dosud dále spor. Není před- pokladem vykonatelnosti nároku, by byl rozsudek ve všech mezi stra- nami sporných otázkách pravoplatným. To plyne jasně z ustanovení § 13 ex. ř., podle něhož může býti1 na základě rozhodnutí, kterým bylo více na sobě nezávislých nároků přiřčeno, povolena exekuce pro jednotlivé nároky, ohledně nichž opravný prostředek nebyl vznesen. Tomu nasvěd- čují též ustanovení §§ 466 a 490 c. ř. s. (Srovnej též zodpovědění otázek min. sprav, к § 490 с. ř. s. bod 2.). Rovněž tomu nasvědčuje i ustanovení § 505 třetí odstavec c. ř. s., podle něhož staví se včasným podáním do- volání právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku jen v rozsahu dovolacích návrhů až do vyřízení opravného' prostředku. Okolnost, že se vede exekuce jen к vydobytí útrat, jest bezvýznamná, any útraty ty vymáhající straně byly pravoplatně přisouzeny, a následkem toho změna co do jich výše již nemůže nastati. Byla proto rekursním soudem podle rozsudku prvé a druhé stolice navrhovaná exekuce vším právem povolena.

Citace:

Č. 12293.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 269-271.