Č. 3409.

Náhrada válečných škod: Náhrada vál. škod způsobených maďarským po př. čsl. vojskem za bolševického vpádu na Slovensko r. 1919 nespadá pod předpisy zák. č. 333/20 a nař. č. 366/1920.
(Nález ze dne 28. března 1924 č. 5101.)
Věc: Anděla P. ve V. (adv. Dr. Jos. Chroust z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slolvenska o škody způsobené válkou.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jednak pro nezákonnost, jednak pro vadu řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím došla svého vyřízení žádost st-lčina o náhradu škody od státu. Maje rozhodovati o stížnosti proti tomu podané musil si nss zjistiti předem ze spisů správních, čeho se st-lka domáhala v administrativním řízení a jaké stanovisko zaujal k tomuto jejímu žádání žal. úřad v nař. rozhodnutí.
V podání z 21. listopadu 1921, které tvoří procesní základ nař. rozhodnutí, vznesla st-lka žádost, aby jí stát nahradil škody jí vzešlé a to jednak škody způsobené roku 1919 za bolševického vpádu na Slovensko rabováním maďarského vojska, nepřátelskou dělostřelbou a rabováním vojska čsl., jednak škody způsobené roku 1920 protiprávními činy jednotlivých příslušníků čsl. branné moci, ubytovaných na jejím statku.
Nař. výměrem uvědomil žal. úřad st-lku, vrátiv jí zároveň její žádost, o stanovisku intendance zem. voj. velitelství pro Slovensko, dle něhož st-lka nemá nároku na náhradu z vojenských prostředků, poněvadž jde toliko o škodu způsobenou bolševickým vojskem, tato škoda však že byla dle nař. č. 366 z r. 1920 pojata do soupisu válečných škod. Ze znění tohoto výměru nutno sice souditi, že žal. úřad chtěl jím žádost st-lčinu vyříditi věcně. Než z obsahu výměru jest patrno, že žádání za náhradu škod způsobených protizákonnými činy příslušníků čsl. armády zůstalo vůbec bez vyřízení. Žal. úřad nevyčerpal tedy petit strany úplně a nutno tento nedostatek kvalifikovati jako podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.
Z obsahu nař. výměru jest však dále nutno souditi, že žal. úřad považoval žádání st-lčino za náhradu škody, uvedené na místě prvém (t. j. náhradu škody vzešlé za bolševického vpádu) za vyřízeno tím, že částka per 157 548 Kč byla pojata do soupisu válečných škod. Vycházel tedy žal. úřad z právního náhledu, že škody, o které jde, lze subsumovati pod ustanovení nař. č. 366 resp. zák. č. 333 z r. 1920. Avšak tento právní názor nedá se srovnati se zněním cit. norem, uváží-li se, že v daném případě jde o škody způsobené roku 1919 u příležitosti maďarského bolševického vpádu na Slovensko, kdežto zák. č. 333/1920 jedná o škodách způsobených za války v letech 1914—1918. Ani nař. č. 366 nemá na zřeteli škody jiné nežli zák. právě citovaný, což je zřejmo jednak z toho, že se uvádí jako provedení § 3 a 4 cit. zák., jednak že jest výslovně označeno jako norma o přihlašování, vyšetřování a soupisu válečných škod podle mírových smluv. Použil tedy žal. úřad na daný případ právních norem, kterých na něj vztáhnouti nelze. Nař. rozhodnutí spočívá tudíž po této stránce na mylném právním názoru a bylo je proto v tomto směru zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Jest tedy výrok svrchu zmíněný v obou směrech odůvodněn.

Citace:

č. 3409. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 891-892.