Čís. 15067.

K § 1042 o. z.
Český zemský fond jest oprávněn domáhati se na dětech náhrady léčebných nákladů, jež vynaložil na ošetření jejich nemajetného otce ve veřejné nemocnici.
Předpisem § 5 zák. čís. 19/88 z. z. pro Čechy není vyloučen nárok podle § 1042 o. z.
(Rozh. ze dne 21. března 1936, R I 218/36.)
Český zemský fond domáhá se na žalovaných náhrady nákladů, jež za ně vynaložil na ošetření jejich nemajetného otce ve veřejné nemocnici. Prvý soud žalobu zamítl, odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Úmysl plniti za jiného a vůle, žádati na něm náhradu ve smyslu § 1042 obč. zák., v pochybnosti se předpokládá, a jest na tom, za něhož bylo plněno, by tento předpoklad vyvrátil (rozh. č. 5988, 10666 Sb. n. s.). K vyvrácení tvrzeného předpokladu § 1042 obč. zák. namítá žalovaný, že nemocnice ve V. jest všeobecnou veřejnou okresní nemocnicí, tedy právnickou osobou a že Český zemský fond není k žalobě legitimován. Nesejde na tom, že nevymáhala náklady ošetřování a léčení dříve uvedená nemocnice, ani na tom, zda postupovala podle § 11 zák. ze dne 5. března 1888 č. 19 z. z. pro Čechy, neboť z jeho doslovu jest patrno, že jde jen o předpis administrativní. Český zemský fond nežaluje pohledávku příslušející nemocnici, nýbrž pohledávku, jež přísluší jemu z důvodu, že splnil za žalovaného povinnost, kterou ukládá žalovanému předpis § 154 obč. zák., a tvrdí jen, že převzal léčebné zálohou, a nabídl o tom důkaz. Předpis § 5 zák. č. 19/1888 z. z. upravuje případy, v nichž zemský fond poskytuje veřejným nemocnicím náhradu nákladů dle taxy ústavu vyměřené, nelze-li náklad vymáhati na ošetřovanci nebo na jiných osobách, které byly náhradou povinny. Tento předpis náhradní nárok podle § 1042 obč. zák. nevylučuje a náhrada v obdobných případech byla Českému zemskému fondu přiznána (viz rozh. č. 4628, 7977 a j. Sb. n. s.). Odvolací soud rozhodl tudíž správně, že Českému zemskému fondu nelze upírati právo, aby se domáhal náhrady jím učiněného nákladu a konal patřičné šetření, a právem zrušil podle § 496 č. 2 a 3 c. ř. s. rozsudek prvého soudu, jemuž se bude též zabývati námitkami žalovaného a bude zjistiti, bylo-li ošetřování a léčení nutné, a majetkové poměry otce žalovaného i platební mohoucnost žalovaného a jeho ostatních sourozenců (srov. rozh. čís. 4705, 5865, 7190, 7635 Sb. n. s.).

Citace:

Čís. 15067.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 362-363.