Č. 845.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Před vydáním záručního platebního rozkazu pro dávku z přírůstku hodnoty dlužno provésti s nabyvatelem řízení řádem dávkovým předepsané.
(Nález ze dne 17. května 1921 č. 5366.)
Věc: Václav a Růžena H. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Platebním rozkazem měst. úřadu v Kolíně ... byla zcizovatelce Marii B. po ukládacím řízení s ní provedeném vyměřena dávka z přírůstku hodnoty domu č. p. 45-11. v Kolíně, kupní smlouvou ze dne 30. dubna 1918 stěžovatelům prodaného, penízem 14837 Kč 89 h. Současně doručen stěžovatelům záruční rozkaz stejného obsahu. Rekurs stěžovatelů vytýkající, že nebyli slyšeni, a potírající mimo jiné věcně nabývací hodnotu vzatou za základ podle údajů zcizovatelčiných a smírné dohody s ní docílené, zamítnut byl naříkaným rozhodnutím z důvodu, že nebylo třeba slyšeti stěžovatele, když zjištění nabývací ceny stalo se podle zákona na základě listinném a podle skutečností úřadem vyšetřených.
O stížnosti navrhující zrušení naříkaného rozhodnutí pro nezákonnost uvážil nejvyšší správní soud toto:
Hledě k obsahu stížnosti, která souhlasně s rekursem neodporuje skutkovému zjištění záručního rozkazu, že dávka je na zcizitelce nedobytná, nemůže nejvyšší správní soud zabývati se otázkou, odpovídá-li zákonu, když se vydá bez dalšího nabyvateli záruční rozkaz současně s platebním rozkazem zciziteli.
Stížnost vytýká, že proti předpisu § 17 česk. dávk. ř. nebylo se stěžovateli zavedeno řízení, v němž by podali vysvětlení k tomu cíli, aby se správně vyšetřila nabývací cena, kterou pak stížnost dále věcně potírá. V tom dlužno shledávati výtku, že před vydáním záručního rozkazu dlužno provésti s nabyvatelem řízení dávkovým řádem předepsané a že se tak nestalo, nelze stížnosti upříti, že má pravdu.
Dle § 15, odst. 2 česk. dávk. ř. při nedobytnosti dávky na zciziteli ručí za ni nabyvatel. Ručí tedy za dávku t. j. za peníz, který v konkrétním případě dle materielních i formálních předpisů v dávkovém řádu obsažených jest dávkou z přírůstku hodnoty ve smyslu tohoto řádu. Zákon nepředpisuje, že nabyvatel ručí za onen peníz, který byl řízením se zcizitelem provedeným zjištěn jako dávka, kterou on má platiti.
Bylo by také protimyslným, aby měl nabyvatel ručiti i za materielní následky opomenutí zcizitelových, i bezděčných, tím spíše pak úmyslných, jež dle řádu mají za následek, že dávku vyměří úřad bez další ingerence strany.
Zákon sice vylučuje výslovně jen ručení nabyvatele za zvýšení dávky jako trest provinilého zcizitele (čl. 23, odst. 3), ale tato zásada musí v poměru ručitele k dlužníku platiti i pro jiná opomenutí nebo nedbalosti zcizitele při hájení jeho zájmů v řízení ukládacím.
Jest proto nutno v duchu zákona, aby před vydáním záručního rozkazu provedeno bylo s nabyvatelem předepsané řízení a aby mu tím byla dána možnost zaujmouti vlastní stanovisko k dosavadním výsledkům zjišťování základů vyměřovacích.
Nestalo-li se tak, trpí řízení podstatnou vadou, a ježto dle spisů správních bylo to v daném případě opomenuto, bylo zrušiti naříkané rozhodnutí dle § 2 zák. o správ. soudě a § 6/2 zák. o správ. soudě.

Citace:

č. 845. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 543-544.