NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 5099.

Obecní úředníci: Patří k užívání naturálního bytu také topivo a svítivo?
(Nález ze dne 9. listopadu 1925 č. 23457/24.)
Věc: Antonín D. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o naturální požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením obecní správní komise v M. z 2. května 1919 byl st-l ustanoven provisorně městským zvěrolékařem a správcem městských jatek; v dekretu vysloveno, že s místem měst. zvěrolékaře jest spojeno základní služné 2400 K, zvýšené 51etými přídavky ve smyslu zákona č. 35/1908 z. z., naturální byt v měst. jatkách s palivem a světlem a drahotní přídavek, jenž bude povolen ostatním ob. úředníkům. U provádění zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. dotázala se měst. rada dne 1. dubna 1920 st-le, zda ohledem k tomu, že mu obec poskytuje naturální byt v měst. jatkách, přijímá tento naturální byt na místo příbytečného, v případě kladném že nárok na příbytečné odpadne, v případě záporném že bude mu vypláceno příbytečné v zákonem stanovené výši, avšak z naturálního bytu bude vyměřeno běžným poměrům odpovídající nájemné. St-l na to prohlásil, že naturální byt v měst. jatkách nepřijímá, poněvadž nezná výši naturálních požitků, které mu byly měst. radou vyměřeny.
Usnesením měst. rady z 2. března 1921 stanovena činžovní hodnota naturálního bytu v budově měst. jatek, sestávajícího z kuchyně a 3 pokojů s příslušenstvím a zahrádkou, na oonos 1000 K. Výměrem z 13. dubna 1921 byl st-l o tom zpraven s tím, že obnos tento bude od příbytečného odpočítán. Dodáno, že tento způsob byl zvolen v zájmu st-le, poněvadž dle zák. č. 443/19 úředník, když přijme od obce byt naturální, nemá na příbytečné vůbec nároku. Ježto st-l i nadále požíval bezplatně palivo a světlo, bylo toto požívání usnesením měst. rady z 15. května 1923 od 1. května 1923 zastaveno. V důvodech uvedeno, že se st-l prohlášením z 3. května 1920 vzdal nároku na naturální byt, přijav místo něho zákonem stanovené příbytečné, tím pozbyl nároku na palivo a světlo, kteréžto potřeby tvoří součást naturálního bytu.
Odvolání st-lovo bylo pořadem instančním v poslední stolici nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
§ 19. odst. IV. zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. stanoví, že úředník definitivní má nárok na příbytečné, jež se vyměřuje v obcích větších 30% z celkového ročního služného úředníkova. Přijme-li úředník od obce byt naturální, odpadá tento nárok.
V konkrétním případě použila zřejmě obec možnosti poskytnuté jí prováděcími předpisy k tomuto zákonu (vyhláška presidenta zsp-é z 20. září 1920 č. 54 z. z. k § 19 bod 5) a smluvila se st-lem, který se vzdal nat. bytu, že mu na místě části příbytečného poskytne byt nat. oceněný podle místních poměrů a zbytek příbytečného doplatí notově. Činžovní hodnota nat. bytu s příslušenstvím a zahrádkou stanovena byla obnosem 1000 K ročně. Spor jde toliko o to, zda prohlášení st-le, jímž ke zřekl nat. bytu, se vztahuje také na palivo a světlo. Žal. úřad stojí na stanovisku, že topení a světlo tvoří nerozlučnou součástku nat. bytu, který st-li jmenovacím iekretem byl přiznán, kdežto stížnost hájí názor, že obsahem prohlášení st-lova bylo pouze vzdání se nat. bytu, ježto také výzva k vyjádření se pouze o bytu zmiňovala a neobsahovala ničeho, co by tomu nasvědčovalo, že obec měla také paliv) a světlo na mysli.
Cit. zákon mluví v § 19 pouze o nat. bytu. Tento obrat, jakož i obecný význam výrazu »naturální byt« nenasvědčuje sám o sobě nikterak tomu, že by jím měl býti rozuměn byt s palivem a světlem, naopak lze míti za to, že pod tímto výrazem jest rozuměti pouze byt samotný. Nutno proto zkoumati, zda zvláštní okolnosti nenasvědčují tomu, že zde výrazu »naturální byt« byl přikládán význam širší, že totiž tím byl rozuměn nat. byt s palivem a světlem. Nař. rozhodnutí spatřuje takový moment v tom, že byt, o který jde, jest charakterisován dvojími znaky, totiž že jest v měst. jatkách a že s ním jest spojeno bezplatné poskytování paliva a světla a že tudíž prohlášení st-le se mohlo vztahovati pouze na byt tímto způsobem charakterisovaný. Nss nemusel se zabývati otázkou, zda skutečně onen nat. byt by i ustanovovacím dekretem ze 3. května 1919 resp. konkursem v tomto směru charakterisován, neb i kdyby tomu tak bylo, záleželo by na tom, zda prohlášení st-le, vydané na základě výzvy měst. rady v M. z 1. dubna 1920, se týkalo nat. bytu takto charakterizovaného. Tu však znění výzvy i odpovědí st-lovy na ni mluví pro názor stížností hájený. Cit. výzva mluví o »nat. bytu v měst. jatkách«, uvádí tudíž pouze jeden ze znaků, které žal. úřad pokládá za rozhodné; již z této dikce, odpovídající také textu zákona, jehož se dovolává, lze souditi, že měst. rada vědomě užila výrazu »nat. byt« ve smyslu obvyklém, neboť v případě, že by byla měla na mysli byt s topením a světlem, tedy pojem širší, nelze shledati příčiny, proč by tohoto výrazu neužila. Naopak nutno míti za to, že právě touto odlišnou dikcí chtěla dáti na jevo, že se jedná o nat. byt samotný. To vychází také z přípisu měst. rady z 20. října 1920 jatečnému odboru, jímž se žádá za podání zprávy, má-li st-l kromě bytu ještě jiné nat. požitky, jako palivo a svítivo, a konečně z výměru ze 13. dubna 1921, jímž byla činžovní hodnota nat. bytu v budově měst. jatek, sestávajícího z 1 kuchyně a 3 pokojů s příslušenstvím a zahrádkou stanovena částkou 1000 K, která má býti od příbytečného odpočítána. Že slovem »příslušenství« nemá býti rozuměno palivo a světlo, nýbrž jen obvyklé vedlejší místnosti, bylo ve schůzi ob. zastupitelstva z 29. listopadu 1923 výslovně uznáno. Z prohlášení st-lova z 3. května 1920 není pak nikterak patrno, že by bylo bývalo jeho úmyslem vzdati se nat. bytu s palivem a světlem, neb výzva měst. rady toho od st-le nepožadovala.
Za tohoto stavu nemohl tudíž nss dospěti k přesvědčení, že by zde byly zvláštní okolnosti nasvědčující tomu, že v konkrétním případě měl býti výrazu »naturální byt« přikládán širší význam, než jak dle obecného významu mu přináleží a jak také na obou stranách (obcí i st-lem) souhlasně byl pojímán. Nař. rozhodnutí, které vychází z toho, že prohlášením st-lovým z 3. května 1920 byl založen nový právní poměr mezi ním a obcí, spočívá tudíž na mylném právním posouzení tohoto prohlášení a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5099. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 476-478.