NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2 - O kladný kompetenční konflikt

Čís. 2420.

»Veřejným oznámením« odměny (§ 860 obč.zák.) jest projev, jenž
může býti seznán neobmezeným počtem osob individuelně neurčených.
Nespadá sem prohlášení na policejním úřadě, ovšem ale projev plakátem. Byla-li přislíbena odměna na dopadení pachatele krádeže, nestačí dopadení podílníka (§ 185 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 21. března 1923, Rv II 379 22.)
Žalobce koupil od Františke L-а různé věci, nezaplatil mu však ihned,
nýbrž poukázal ho, by si pro peníze přišel nazítří, a když si František
L. pro peníze přišel, dal ho žalobce zatknouti. Za trestního řízení se
ukázalo, že věci byly ukradeny žalovanému a že František L. byl podílníkem na krádeži (§ 185 tr. zák.). Věci byly vydány žalovanému,
na němž se žalobce domáhal odměny 2000 Kč za vypátrání pachatele,
již prý žalovaný přislíbil jednak v novinách, jednak ústně na policejním
komisařství a konečně plakátem. Procesní soud prvé stolice
žalobě vyhověl, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce neprávem brojí proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím
byl zamítnut s návrhem na odměnu 2000 Kč, kterou žalovaný veřejně
přislíbil za dopadení pachatele krádeže, jež v noci na 28. ledna 1920
byla u něho spáchána. Na tento případ použíti jest §u 860 obč. zák. a
dle tohoto §u jest přípověď odměny za nějaký výkon nebo výsledek
řízená na nikoli určité osoby (veřejné přislíbení) závazna, když byla
veřejně oznámena. V tomto případě přicházejí v úvahu tři přípovědi
odměny. Jednak přislíbeni odměny uveřejněné v časopisu »M.« ze dne
18. února 1920, dále přípověď odměny učiněná žalovaným na policejním
úřadě v H. a odtud dále sdělená četnickým velitelstvím a policejním
úřadům, kterou žalovaný slíbil dáti aspoň 2000 Kč na vypátrání pachatele krádeže a vráceni ukradených věcí, a posléz přichází v úvahu
slib odměny plakátem, z příkazu žalovaného vylepeným, v němž bylo veřejnosti oznámeno, že na dopadení pachatele je vypsána vysoká odměna. Slib odměny uveřejněný v časopisu jako závazné pro žalovaného
přislíbení odpadá, neboť uveřejnění stalo se bez vědomí žalovaného,
nikoli na jeho žádost, takže, nepocházejíc od něho, žalovaného zavázáti
nemohlo. Druhé přislíbení odměny rovněž není závaznou přípovědí a
opačné stanovisko žalobce je mylné. K závaznosti schází tomuto slibu
podstatná dle §u 860 obč. zák. náležitost, totiž veřejné jeho oznámení. Veřejným oznámením sluší totiž rozuměti projev tak učiněný, že
může býti seznán od neobmezeného počtu osob individuelně neurčených, a této povahy projev učiněný na policejním úřadě a dále sdělený
úřadům nemá. Zbývá přislíbení odměny plakátem. Tento slib odměny
oba nižší soudové pominuli, ale tento slib byl pro žalovaného nepochybně závazným, protože oznámen byl veřejně a pocházel od něho.
Ale byť i jinak přislíbení toto bylo platné, žalobci z něho nárok na odměnu nevzešel. Jak již svrchu bylo uvedeno, byla v plakátě přislíbena
odměna za dopadení pachatele a že tohoto výsledku žalobce docílil, zůstalo nedokázáno. Žalobce dopadl sice s ukradenými věcmi
Františka L-а, ale o Františku L-ovi nebylo dokázáno než, že ukradené
u žalovaného věci na sobe převedl a je zašantročil, že tedy byl podílníkem, nikoli pachatelem krádeže. Tak také vyzněl trestní rozsudek
krajského soudu. Nedopadnuv pachatele, za což jedině byla plakátem
přislíbena odměna, nemá žalobce nároku na připověděnou odměnu a to
ani zcela ani z nějaké její části. Z důvodu vrácení ukradených věcí odměnu žalobce požadovati nemůže, protože na to v plakátě odměna vypsána nebyla.

Citace:

Rozhodnutí č. 2420. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 505-506.