NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 990.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.). Ustanovení § 11 čís. 4 lich. zák. a § 7 téhož zák. nelze použíti, byla-li cena, za niž zboží zcizeno, táž nebo dokonce nižší, než za jakou by je byl dal výrobce, obmeziv se na výrobní náklady a mírný zisk.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, Kr I 905/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního jakožto nalézacího lichevního soudu v Praze ze dne 15. května 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., a přečinem dle § 7 čís. 3 téhož zákona, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zákon o válečné lichvě čelí vlivu mimořádných poměrů, válkou vyvolaných, na zásobování obyvatelstva předměty potřeby, a směřuje zejména k tomu, by zásobování obyvatelstva nebylo rušeno ani snahou výrobců a překupníků docíliti co největšího, třebas hospodářsky neodůvodněného zisku, ani nekalými rejdy, které — jsouce cizí řádnému, svého úkolu rychlého a levného zásobování spotřebitelstva dbalého obchodování — dávají těžiti osobám při řádném přechodu zboží z výroby do spotřeby naprosto zbytečným. Konečným účelem zákona o válečné lichvě je tudíž, aby zboží dostalo se bez zbytečného prodlužování přechodu do rukou spotřebitelů za ceny, jejichž výše je podmíněna výhradně poměry výroby a poměry řádného obchodu. Nepříčí se proto zákonu o válečné lichvě činnost určité osoby a nelze mluviti ani o zřejmé přemrštěnosti ceny dotyčnou osobou požadované, jestliže přes její zisk cena jí požadovaná zmíněné výše nepřekročuje, ani o zbytečném, s hlediska spotřebitelů neužitečném a škodlivém vsunutí se, jestliže zcizila zboží přímo spotřebiteli za ceny, které — třebas nenakoupila — přece nejsou vyšší než cena, která by se byla utvořila při řádném přechodu zboží nezatíženého nadměrným ziskem výrobce. Ustanovení § 7, jakož i ustanovení § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě nemá tudíž místa obzvláště tehdy, když cena, za niž zboží zcizeno, byla nižší, než za jakou by je byl dal výrobce, obmeziv se na výrobní náklady a mírný zisk. Rozpětí, které je v takových případech mezi nabývacími náklady pachatelovými a jeho cenou prodejní, není výsledkem zjevů hospodářského života, jejíž působivosti zákon čelí, nýbrž jest výsledkem toho, že ona osoba opatřila si zboží pod pravou cenou, na jejíž zachování jest ochrana spotřebitelstva omezena, namnoze že si ji opatřil a bez úplaty, nebo za úplatu nepřiměřeně nízkou trestným činem na výrobci, neb jiném držiteli zboží spáchaným nebo súčastněním se na takovém činu. Právem vytýká proto stížnost obžalovaného z důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. rozsudku, že nepřihlíží k znalcovu posudku, ač z něho vyplývá, že stěžovatel prodal pod tržními, správně všeobecnými cenami. Výše běžných, obvyklých, tržních cen byla by ovšem sama o sobě bezvýznamnou, ježto na ni často působí též složky, zákonem stihané, zejména snaha nedostatečné nabídky, aby docílila na zcela neukojitelné poptávce i cen nepřiměřených a nadměrného zisku. Než znalec nemluví o takových cenách, nýbrž o cenách, které byly dodržovány všemi ocelárnami republiky. V prodejních cenách výrobků sluší však spatřovati výraz skutečné, pokud se týče hospodářsky odůvodněné ceny, není-li tu poukazů, že výrobce v nich uplatňuje nadměrný zisk. Za tohoto před- pokladu a za dalšího předpokladu, že ceny znalcem uvedené za rychloskružnou ocel vztahují se ke druhům ocele, stěžovatelem prodaným, byly by ceny, za které stěžovatel dle zjištění prvé stolice koupil a prodal, nižší než ceny hospodářsky odůvodněné, za které ocel se měla dostati spotřebitelům. K tomu, že stěžovatel koupil a prodal pod pravou, skutečnou cenou, poukazuje ostatně též okolnost, že šlo při oceli, jež byla předmětem stěžovatelova obchodování, o ocel, výrobci Poldina Huť v Kladně ukradenou. I závěr nalézacího soudu, že stěžovatel byl překupníkem, oddalujícím zboží od spotřeby, není skutkovými zjištěními nalézacího soudu opodstatněn. Stěžovatel prodal ocel firmě L. a není zjištěno, zda tato firma koupila ocel za účelem spracování ve své továrně, či za účelem dalšího zcizení ve stavu nezpracovaném. Nalézací soud použil tedy zákona nesprávně jednak co do pojmu zřejmé přemrštěnosti ceny, vycházeje při posouzení cen stěžovatelem požadovaných výhradně z jeho nabývacích nákladů, jednak co do pojmu řetězového obchodu, neuvažuje o tom, zda závěru o neužitečnosti a zbytečnosti vsunutí se stěžovatelova nebrání výše prodejní ceny stěžovatelovy a odvozuje výrok, že stěžovatel zboží od spotřeby oddaloval, t. j. přechod rozmnožoval, ze skutkových předpokladů nedostatečných.

Citace:

č. 990. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 498-500.