NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 951.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pro skutkovou podstatu řetězového obchodu je lhostejno, zda zásoby předmětu potřeby pro tuzemskou spotřebu jsou nepostačitelny pro nedostatečnou výrobu či z jiných mimořádných poválečných příčin, a lhostejno též, zda zbytečné zdražování zboží nastalo právě činností pachatele, najmě právě jeho ziskem. Převody zboží od maloživnostníka na maloživnostníka jsou články přechodu zbytečnými a neužitečnými.
(Rozh. ze dne 6. října 1922, Kr II 756/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském soudě v Opavě ze dne 28. června 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného dovolává se zmatečních důvodů čís. 9 lit. a), 9 lit. b) a 10, správně však jedině zmatku dle § 281 čís. 9 a) tr. ř., dovozujíc, že zjištěná činnost obžalovaného nezakládá skutkové podstaty žádného trestního činu před soudy příslušejícího, a domáhajíc se úplného sproštění stěžovatele z obžaloby. Zmateční stížnost dovozuje, že v době činu, o který jde, faktické nouze o lihoviny nebylo, nýbrž že poptávka po nich byla jen pro nesprávné státní obhospodařování tak velkou, že stěžovatel, když jako místní zástupce továrny na lihoviny opatřoval lihoviny zákazníkům své firmy z pouhé ochoty, nebyl povolaným mezičlánkem řetězu mezi výrobci a spotřebiteli, že jednal bez zisku a bez výdělku a že pod cenami, za které prodával, nebylo tehdy lze dostati líh pokud se týče rum. Než vývody ty jsou pochybeny. Ustanovení § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě snaží se zabrániti tomu, by mimořádných poměrů poválečných, zejména té okolnosti, že tuzemská výroba toho kterého zboží nestačí k úplnému krytí tuzemské poptávky, nebylo využitkováno k rejdům, z rámce řádného obchodování se vymykajícím a zboží zbytečně zdražujícím. Než možnost takovýchto rejdů je dána nejen tehdy, vyrábí-li se toho kterého zboží vůbec méně, než pro tuzemskou potřebu je zapotřebí, nýbrž i tehdy, je-li veřejné obhospodařování, pro mimořádné poměry zavedené, neúčelným a nastává-li nedostatek toho kterého zboží tím, že se část výroby z příčin, rovněž mimořádnými poměry poválečnými vyvolaných, uvolňuje k vývozu. Nezáleží proto na tom, zda tuzemská výroba lihovin byla sama o sobě dostatečnou, nýbrž záleží pouze na tom, zda zásoby lihovin, pro tuzemskou potřebu byly tak nedostatečnými, že spotřebitelé sháněli se po lihovinách i pokoutně a uvolovali se k cenám vyšším, než za jaké by se jim bylo dostalo lihovin při řádném přechodu jich z výroby do spotřeby. Činitelem, při řádném přechodu lihovin z výroby do spotřeby činným, k tomu povolaným a proto účelným byl stěžovatel pouze potud, pokud prostředkoval zboží z továrny, jíž jednatelem byl, po případě z továren jiných na přímé spotřebitele nebo maloživnostníky. Obžalovaný však nebyl povolaným a účelným činitelem ohledně lihovin, které opatřoval si byt i pro zákazníky své firmy, u hostinského Salamona L-а neb u jiných maloživnostníků (kupců), neboť tím lihoviny, jež v živnostech těch již byly přiblíženy spotřebitelům ku rozprodeji v drobném, učinil jako zbytečný a neužitečný mezičlánek znova předmětem převodu na jiné obchodníky, byt i maloživnostníky, kteří mají si opatřovati zboží, jímž obchodují, přímo u výrobců, po případě u velkoobchodníků. Převody zboží od maloživnostníka na maloživnostníka, jaké se dle zjištění nalézacího soudu dály za součinnosti stěžovatelovy, byly proto pro zásobování spotřebitelů zbytečnými a byly na úkor spotřebitelů, neboť tito v cenách lihovin pak zaplatili, nehledě k zbytečným nákladům neužitečného převodu zboží a k přemrštěnosti zisku Salamona L-а, jenž stěžovateli dodával, zisk dvou maloživnostníků. Při řádném přechodu zboží byl by získal pouze maloživnostník jeden a cena lihovin by byla bývala pak zajisté menší. Závěru, že lihoviny takto byly zbytečně zdražovány, není na závadu obžalovaným tvrzená, nalézacím soudem nezjištěná okolnost, že stěžovatel přijal líh od Salamona L-а jako úhradu za pohledávku, kterou za L-em měl. Nehledě k tomu, že dle udání samého stěžovatele pohledávka jeho činila pouze 2000 K a že cena líhu L-em stěžovateli a tímto Žofii B-ové dodaného však 9000 K přesahovala, nehledě dále k tomu, že činnost stěžovatelova dotýkala se též jiných lihovin, byla cena líhu mezi L-em a stěžovatelem ujednaná (60 K za litr) a cena stěžovatelem vůči Žofii B-ové uplatněná (nejméně 60 K) mnohem vyšší než maximální cena (25 K 70 h až 40 K 20 h za 1 litr). Obhájce při veřejném roku uplatňoval ještě důvod zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř., poněvadž prý nalézací soud se nezabýval shora uvedeným tvrzením obžalovaného, že obdržel lihoviny od spoluobžalovaného L-u na místě placení a že jenom proto, že se obával, že by L. upadl v konkurs, tyto lihoviny přijal, alby se takto dostal ke svým penězům. On že tedy nekoupil lihoviny již předem za tím účelem, aby s nimi obchodoval, nýbrž aby si lihoviny ponechal ku hrazení své pohledávky vůči L-ovi. Nehledě к tomu, že zmatek ten ve zmateční stížnosti původně číselně uplatňován nebyl, a nehledě k tomu, že návrh zmateční stížnosti nesměřoval ku zrušení rozsudku, jak při uplatňování zmatku dle § 281 čís. 5 tr. ř. činiti dlužno, jest ona okolnost dle shora uvedených vývodů nezávažnou; netýká se skutku rozhodujícího a není proto zmatek dle § 281 čís. 5 tr. ř. vůbec dán. Nezáleží nа tom, že stěžovatel prodal lihoviny za tytéž ceny, za které jich nabyl, ač ani to nalézacím soudem zjištěno není. Skutková podstata řetězového obchodu nevyhledává zištného úmyslu pachatelova a nepředpokládá, že zbytečné zdražování zboží nastalo zrovna jeho činností, zejména jeho vlastním ziskem. Stačí, by pachatel byl vědomě spolučinným při nelegálním přechodu zboží. Nelegální přechod zboží záleží v tom, že zboží dostane se do rukou spotřebitelů zatížené — následkem vsunutí se zbytečného mezičlánku — většími náklady, odměnami a zisky, než by byly nastaly při řádném přechodu zboží, třebas zbytečné náklady, odměny a zisky vzešly v osobě jiné, než pachatelově. Že tomu tak bylo v tomto případě, při nejmenším ohledně dvou sudů líhu od L-а nabytých, vyplývá ze zjištění nalézacího soudu, že stěžovatel prodával maloživnostníci zboží, koupené od maloživnostníka za cenu zbytečně zvýšenou nejméně o náklady a výdělek, ba o přemrštěný zisk jednoho maloživnostníka, nehledě ani k tomu, že převodem, stěžovatelem provedeným, vzešly dopravní náklady, pro řádný přechod zboží zbytečné. Otázku, utvořila-li se cena předmětu potřeby dle pravidel řádného obchodu, tudíž dle požadavku hospodářské nutnosti a účelnosti, či účinkovaly-li na ni protizákonně ve směru vzestupném též náklady, odměny a zisky zbytečných činitelů, dlužno řešiti dle zvláštních okolností případu. Výše cen obecných a zejména cen, jaké se ustálí v obchodu pokoutním, je proto s hlediska skutkové podstaty řetězového obchodu beze všeho významu, pročež je pochybenou námitka, že pod cenami stěžovatelem žádanými, nalézacím soudem ovšem nezjištěnými, tehdy nebylo lze dostati lihoviny.

Citace:

č. 951. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 443-445.