NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14315.

Rozhodnutí správce konkursní podstaty a usnesení věřitelského výboru o odporování právnímu jednání, dále usnesení konkursního komisaře, jímž vzal na vědomí usnesení věřitelského výboru o přístupu správce konkursní podstaty k trestnímu řízení pro maření exekuce jako soukromého účastníka a konečně přístup správce konkursní podstaty k dražebnímu řízení zahájenému proti úpadci týkají se konkursní podstaty a úpadce nemůže si do nich stěžovati.
Dohoda o uhražovací jistině pro vybývání patronátních břemen není součástí zpeněžovacího řízení v konkursu. Patronátní jmění a s ním spojená patronátní práva náležejí do konkursní podstaty. Je-li následkem záboru nemovitostí spojených s patronátem stanovena uhražovací jistina k zajištění vybývání patronátu, jde o vylučovací právo podle § 12 konk. ř. Vlastník zabraného statku zůstává i nadále patronem, pokud mu zůstal kmenový zbytek statku, a může mu býti ponechána i správa tohoto oddělného jmění. Vlastník pozbývá patronátu, tudíž i práv i povinností, pozbytím zbytku kmenového statku; tento zbytek kmenového statku není vyloučen z exekuce a náleží do konkursní podstaty. Úpadce není oprávněn se statkem tím volně nakládati a o něm právní jednání s účinností proti konkursním věřitelům konati. Totéž platí i o uhražovací jistině. Úpadce není oprávněn k rekursu proti usnesení konkursního komisaře, jímž bylo vzato na vědomí usnesení věřitelského výboru o schválení dohody o uhražovací jistině.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1935, R I 394/35.)
Usnesení věřitelského výboru, jímž byla schválena dohoda konkursního správce s biskupskou konsistoří ohledně zajištění přednostní náhrady závazků patronátních a pohledávky beneficiáta Františka V-ého, faráře v C. z přejímací ceny, proveden byl přístup k dražebnímu řízení vedenému hypoteční bankou v P., nebyl uznán postup části pohledávky úpadcem za Arnoldem Š-em a bylo přistoupeno k trestnímu řízení proti řediteli Rudolfu Z-ovi a Dr. Karlu S-ovi pro přečin podle § 1 zák. ze dne 25. května 1883 čís. 78 ř. z., vzal konkursní komisař na vědomí a nezakázal jeho provedení. Rekursní soud odmítl stížnost úpadcovu do tohoto rozhodnutí konkursního komisaře. Důvody: Jde vesměs, o otázky týkající se zhodnocení jmění patřícího do podstaty konkursní. Stížnost do usnesení těchto podává úpadce, na jehož jmění byl prohlášen konkurs. Prohlášením konkursu byla však mu odňata disposice jměním patřícím do podstaty (§ 3 odst. 1 konk. ř.). Účelem tohoto zákazu jest zameziti, aby úpadce jakýmkoliv způsobem zasahoval do správy podstaty a zejména řízení zpeněžovacího (§ 3 odst. 3 konk. ř.). Proto jen správce podstaty má se postarati o zjištění jmění do podstaty patřícího (§ 79 odst. 1 konk. ř.). Byl by tedy jen správce podstaty oprávněn ke stížnosti, nikoliv úpadce, jenž prohlášením konkursu pozbyl práva samostatně jako strana vystupovat! a proto není ohledně ní procesně způsobilý; zákonným jeho zástupcem jest správce podstaty. Úpadce v řízení zpeněžovacím podle § 121 násl. konk. ř. není zúčastněn. Jeho vyjádření nemá podle § 120 odst. 1 konk. ř. rozhodujícího významu. Učiní-li tudíž věřitelský výbor usnesení, jež mají za účel zpeněžiti, případně zhodnotiti konkursní podstatu, úpadce jest z toho vyloučen a důsledkem toho také jest nepřípustná jeho stížnost do opatření konkursního komisaře, jímž podobná usnesení nezapověděl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu úpadcovu.
Důvody:
I. K dohodě o zajištění patronátních břemen: Dohoda o uhražovací jistině pro vybývání patronátních břemen není součástí zpeněžovacího řízení v konkursu, ano tu nejde o zcizení nemovitosti věcným patronátem zatížené k opatření peněžní úhrady pro konkursní věřitele, nýbrž o řízení k provedení pozemkové reformy, tedy o vnucené odtržení části statku (srov. rozhodnutí čís. 6312 sb. n. s.), zjištění přejímací ceny a její rozvrh podle § 47 náhradového zákona, kteréžto řízení i mimo konkurs by musilo býti provedeno, ať již uhražovaci jistinu vyšetří rozvrhový soud podle obdoby § 46 náhr. zákona, neb se určí dohodou (srov. rozhodnutí čís. 6163, 6190, 6358 sb. n. s.). Nelze proto neoprávněnost úpadce k rekursu odůvodnítí zpeněžovacím řízením podle rozhodnutí čís. 9925 a jiných sb. n. s. Tu jde o otázku jinou, zda patronátní jmění a s ním spojená patronátní práva náležejí do konkursní podstaty (§ 3 konk. ř. čís. 64/31 sb. z. a n.). Do konkursní podstaty patří podle § 3 odst. (1) konk. ř. úpadcovo jmění, které jest podrobeno exekuci a které mu náleželo v den prohlášení konkursu. Patronátní jmění věcného patronátu — dokud nebyla stanovena uhrazovací jistina — není samostatným jměním určeným výlučně k vybývání patronátních břemen, nýbrž lpí na veškerém nemovitém statku patrona a tvoří podle traktátu de juribus incorporalibus ze dne 13. března 1679, jenž byl zachován článkem XIV čís. 1 uvoz. zák. k ex. ř. v platnosti, accessorium nemovitosti, jež přechází se zcizením nemovitosti na nabyvatele. Přechodem tím jest rozuměti přechod patronátu jako celku skládajícího se z práv i povinností a není proto možné odděliti jednu část od druhé (srov. rozhodnutí čís. 1849 a 6163 sb. n. s.). Jest nepochybno, že nejsou břemena patronátní právě tak jako jiná břemena reální, od nichž se liší jen svou veřejnoprávní povahou, překážkou vedení exekuce na nemovitost, na níž lpí patronát, a zákonného ustanovení, že exekuce taková jest nepřípustná, není. Patří proto zřejmě i tato nemovitost do konkursní podstaty. Jde nyní o to, jak se věci mají, když následkem záboru nemovitostí spojených s patronátem jest stanovena uhrazovací jistina k zajištění vybývání patronátních břemen. Tu jde sice o vylučovací právo podle § 12 konk. ř., ana uhrazovací jistina jest vyhrazena výlučně onomu účelu. Vlastník zabraného statku (vyvlastněnec) zůstává i nadále patronem, pokud mu zůstal kmenový zbytek statku, jak vysloveno v rozhodnutí čís. 6163 sb. n. s., a jest připustiti, že mu může býti ponechána i správa tohoto oddělného jmění, ano jest vyhrazeno dohodě účastníků, kde má býti uhrazovací jistina uložena (§ 236 odstavec 2 ex. ř. a § 152 jedn. ř.) a jak a kdy po případě přísluší patronu (vlastníku zbytku statku) úroky vybírati (rozhodnutí čís. 6163 a 6190 sb. n. s.). Poněvadž však lpí patronát jako celek (práva i břemena) podle traktátu na nemovitosti a podle rozhodnutí čís. 6163 sb. n. s. na kmenovém zbytku statku, pozbývá patronátu vlastník pozbytím zbytku statku kmenového, tudíž i práv i povinností. Že ani tento zbytek kmenového statku není vyloučen z exekuce, plyne z toho, co bylo řečeno shora o celém statku, a proto náleží i tento zbytek do konkursní podstaty a není proto úpadce oprávněn se statkem tím volně nakládati a o něm právní jednání s účinností proti konkursním věřitelům konati (§ 4 konk. ř.). V konkursu musí býti zpeněžen (§ 117 odstavec 1 konk. ř.) veškeren majetek úpadcův do konkursní podstaty náležející a tudíž i kmenový zbytek zabraného statku, takže úpadce i jeho pozbude, a tím pozbude i patronátu. Je-li tomu tak, nemůže ani s patronátním jměním, s uhrazovací jistinou, volně nakládati, neboť i tato jest podle hořejších zásad accessoriem zbytkového kmenového statku. Je-li tedy úpadce z volného nakládání s uhrazovací jistinou vyloučen, není způsobilým o ní činiti právní jednání a tudíž ani uzavírati dohodu o smírném její vyřešení. Následkem toho není ani oprávněn k rekursu proti usnesení konkursního komisaře, jímž bylo vzato na vědomí usnesení věřitelského výboru o schválení dohody o uhrazovací jistině. Není-li legitimován k podání rekursu, byl právem jeho rekurs jako nepřípustný odmítnut. Ovšem se v rozhodnutí čís. 6163 v důvodech praví, že pří úplné rozparcelaci statku spojeného s patronátem, patronát úplně pomíjí, z čehož by se dalo souditi, že uhrazovací jistina snad připadne bývalému vlastníku statku. Avšak, zanikne-li právo patronátní, zaniká i účel uhrazovací jistiny, ona se uvolní, a jest pro řešení přípustnosti rekursu lhotejno, zda připadne jako volné jmění úpadci či třetí osobě. Neboť, připadne-li za konkursu úpadci, náleží jako jmění nevyloučené z exekuce do konkursní podstaty podle § 3 odstavce 1 konk. ř., a, připadne-li třetí osobě, pak dohoda netýká se vůbec jeho a není proto ani tu legitimován k rekursu. II. Přístup správce konkursní podstaty k dražebnímu řízení, vedenému Hypoteční bankou podle § 121 odstavec 4 konk. ř., se týká zřejmě zpeněžovacího řízení a není proto úpadce oprávněn k rekursu, jak dolíčeno bylo v rozhodnutí čís. 9925 a jiných sb. n. s. III. Neuznání postupu části pohledávky úpadce za A. Sch. Dru S-ovi. Odporovati právním jednáním úpadcovým z doby před vyhlášením konkursu jest podle § 40 odstavec 1 konk. ř. oprávněn jen správce konkursní podstaty a právní jednání, kterým bylo odporováno s úspěchem, se stávají podle § 29 odstavec 2 konk. ř. bezúčinná proti konkursním věřitelům. Týká se proto rozhodnutí se správce a usnesení věřitelského výboru o odporování postupu pohledávku Dr. K. S-ovi výhradně konkursní podstaty, nedotýká se práv úpadci za konkursu příslušejících, jeho právní jednání jsou podle § 4 konk. ř. proti konkursním věřitelům bezúčinná, čímž se rozumí i procesní úkony, a jest proto i rekurs v tomto bodě nepřípustný a byl právem odmítnut. IV. Přístup k trestnímu řízení zahájenému proti Rudolfu Ž-ovi a Dr. Karlu S-ovi pro přečin maření exekuce. I toto usnesení věřitelského výboru o přístupu správce konkursní podstaty k trestnímu jako soukromého účastníka se týká výhradně jmění konkursní podstaty a jest rekurs do usnesení konkursního komisaře o vzetí onoho usnesení na vědomí vzhledem k § 4 konk. ř. nepřípustný.

Citace:

Čís. 14315. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 346-349.