NPD documents search: Právník, 67 (1928) - Poměr německého nemanželského dítěte a jeho matky k otci i když je tento zdejší státní příslušník, dlužno před zdejšími soudy posuzovati podle práva německého ...

Čís. 8234.

Mohl-li řidič autobusu při patřičné bdělosti tušiti náledí, měl jeti rychlostí co nejmenší, by byl pánem vozu a mohl, když již cestující nevysadil, kdykoliv zastaviti.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1928, Rv II 598/27.)
Jde o úraz při převrhnutí se poštovního autobusu, o němž po prvé rozhodl Nejvyšší soud v rozhodnutí čís. sb. 4893. Procesní soud prvé stolice neuznal po té žalobní nárok důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. prosince 1926, Rv II 130/26 (neuveřejněno) zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by po případném dalším jednání učinil příslušná skutková zjištění a znovu rozhodl. Odvolací soud uznal po té zažalovaný nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovoláním.
Důvody:
Rozporu se spisy tu není, neboť, co dovolání napadají, je spíše závěr, který odvolací soud z výpovědí svědků, jež řádně uvedl, vyvozuje, avšak i závěr ten odpovídá logice a nelze ho tedy za nesprávný míti. Ostatně tento důvod jest vedlejším, protože, i kdyby zjištění skutková neb závěr z nich čerpaný byly nesprávné, nemělo by to na správnost rozhodnutí vlivu, protože, i když se všecko to zjištění, jež dovolatelé napadají, vypustí — a také skutečně rozhodnutí odvolacího soudu na něm nespočívá — zůstane napadený rozsudek ve své moci a váze, čímž odpadá jako bezpředmětný i dovolací důvod neúplnosti řízení, který intervenientka uplatňuje a který se vztahuje na tato zjištění, v nichž dovolání spatřují rozpor se spisy. Odvolací soud totiž správně dovozuje, že šofér důvodně za to míti mohl, že na trati silnice, kde se úraz stal, bude náledí nebo vůbec nebezpečí, protože už na V. činil proti nebezpečí opatření (které však se neukázalo dostatečným), a protože už ráno, když po trati té jel, byla na kritickém místě silnice tvrdá, pokrytá sněhem, a že tedy jako šofér musil z toho seznati, že nepojede po cestě normální, a že měl tedy zastaviti a situaci přehlédnouti (což by bylo vedlo v posledních důsledcích k bezpečnému opatření, t. j. vysazení cestujících a přejetí nebezpečných míst s prázdným νοzem a dále, že nejen toho neučinil, nýbrž jel rychlostí nepřípustnou 15—17 km, kdežto přípustnou byla (když už se jelo s vozem plným cestujících) rychlost jen mnohem mírnější, při čemž jest nejvyšší soud toho názoru, že neváže tu ani mínění znalců, kteří udali rychlost 10 km, nýbrž odporoučela se rychlost co nejmenší — po případě 5 km a méně — taková, aby šofér byl pánem vozu a jízdy a mohl, když už cestující nevyložil, každým okamžikem zastaviti (§ 45 a 46 nař. z 28. dubna 1910, čís. 81 ř. z.). Podle tohoto právního posouzení je rozhodnutí správné a bylo proto tak uznati, jak se stalo.

Citace:

Poměr německého nemanželského dítěte a jeho matky k otci i když je tento zdejší státní příslušník, dlužno před zdejšími soudy posuzovati podle práva německého .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 15, s. 489-493.