NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 13592.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Spor bývalého zaměstnance proti bývalému zaměstnavateli o náhradu škody za to, že bývalý zaměstnavatel nedal nebo dal pozdě reference o bývalém zaměstnanci firmám, u nichž se ucházel o místo, nepatří k příslušnosti pracovních soudů.
(Rozh. ze dne 1. června 1934, R I 577/34.)
Bývalý zaměstnanec domáhal se na bývalé zaměstnavatelce náhrady škody a dovozoval náhradní nárok ze dvou skutečností: Jednak z toho, že v době, když byl u odpůrkyně zaměstnán jako úředník, musil na její přímý rozkaz konati práce nedovolené, ba i zákonem zakázané, které následkem nepřirozeného neklidu, mimořádného nervového napjetí a duševního strachu vyvolaly u něho onemocnění, jež vedlo k předčasné ztrátě výdělečné způsobilosti, a jednak z toho, že v době, kdy již ve službách odpůrkyně nebyl, tato opožděným, nebo chladným vyřizováním, nebo i nevyřizováním dotazů firem, u kterých se o místo ucházel, zavinila, že místo neobdržel. Soud prvé stolice (krajský soud v M.) žalobu odmítl s odůvodněním, že zažalovaný nárok patří podle §§ 1 a 2 zák. ze dne 4. července 1931 čís. 131 sb. z. a n. k výlučné příslušnosti soudů pracovních. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále po zákonu jednal, nehledě k použitému důvodu odmítnutí. Důvody: Odmítnutí žaloby stalo se neprávem. Soudu procesnímu lze dáti za pravdu, že zažalovaný nárok, pokud se opírá o prvou skutečnost, patří k výlučné příslušnosti pracovních soudů, poněvadž jde o nárok prýštící z poměru služebního za jeho trvání, o nároku, pokud je založen na skutečnosti druhé, to však říci nelze, poněvadž nárok ten je odvozován z jednání odpůrkyně, která toto předsevzala v době, když byl služební poměr mezi stranami již rozvázán, a takovéto nároky před pracovní soudy nepatří. To plyne z ustanovení §§ 1 a 2 uvedeného zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žaloba neuplatňuje náhradní nárok z poměru pracovního (§ 2 písm. c) zák. čís. 131/1931 sb. z. a n.), pokud uvádí, že úředníci žalované firmy v době, kdy žalobce již nebyl v jejích službách, opožděným nebo chladným vyřizováním nebo i nevyřizováním dotazů firem, u kterých se žalobce ucházel o místo, zavinili, že místo neobdržel. Neboť žalobce domáhá se tu náhrady škody za to, že žalovaná nedala nebo dala pozdě o něm reference firmám, u nichž se ucházel o místo. Nejde tu o škodu z porušení smlouvy služební nebo pracovní a tudíž o škodu odvozovanou právně nebo fakticky z obsahu pracovního poměru, jak by bylo třeba, by založena byla příslušnost pracovního soudu podle §§ 1 a 2 písm. c) zák. čís. 131/1931. Ani o příslušnosti podle § 2 písm. d) cit. zák. nelze mluviti, neboť žalobce nedomáhá se ani vydání vysvědčení nebo vydání určitého jeho obsahu a povinnost k příznivému a rychlému vyřízení informačních poptávek po ukončení služebního neb pracovního poměru, pokud se týče k vyřízení takových dotazů vůbec, nelze zřejmě opírati o služební smlouvu již uhaslou.

Citace:

č. 10009. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 255-259.