NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6548.

Vyvlastnění. — Stavebníruch: I. Je nezákonné, vyvlast- ní-li úřad podle zák. o stav. ruchu žadateli jiný pozemek, než o který žádal. — II. Je nezákonné, zamítne-li úřad žádost za vyvlastnění k úče- lům obytným jen z toho důvodu, že žadatel je 22tiletý, bydlí u rodičů a stav jeho nevyžaduje, aby bydlil ve vlastním domě.
(Nález ze dne 13. května 1927 č. 10332.)
Věc: Linka S. a Jan B. a spol. v J. proti župnímu úřadu v Mukačevě o vvvlastnění pozemků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žádostmi z listopadu 1923 domáhali se st-lé Jan B. a soudruzi vyvlastnění částí poz. parcel, č. kat. .. v J., vlastnicky patřících st-lce Lince S. a to jednak pro stavbu obecní kovárny, dále pak vesměs pro stavbu obytných domů a nutných hospodářských budov drobných zemědělců, obyvatel obce I. Jak ze situačního plánku k žádostem přiloženého zřejmo, bylo uspořádání jednotlivých částí poz. parcel, o jichž vyvlastnění žádáno, provedeno tak, že pozemky ty ležely podél veř. cesty č. kat .. Vyvlastňovacím nálezem z 20. září 1924 vyhověl hlavnoslužnovský úřad v Berehově shora zmíněným žádostem a vyvlastnil pro každého z nich ve smyslu zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. v plánku vyznačenou část pozemku ve výměře 2000 m2 za náhradu 4 Kč za 1 čtv. sáh. K odvolání Linky S. zrušil županský úřad v Mukačevě rozhodnutím z 24. října 1924 zmíněný vyvlastňovací nález pro vadné řízení. — Vyvlastňovacím nálezem ze 3. prosince 1924 vyslovil pak hlavnoslužnovský úřad v Berehově, že žádostem Jana B. a soudruhů o vyvlastnění částí poz. parcel č. kat. .. vyhovuje a vyvlastňuje pro každého z nich dílec ve výměře 600 m2 za náhradu 5 Kč za 1 čtvr. sáh s tím, že stavba obytných domů musí se díti kolmo na státní silnici. Nař. rozhodnutím ne- vyhověl žal. úřad jak odvolání majitelky vyvlastňovaných pozemků, tak i odvolání osob o vyvlastnění žádajících a potvrdil vyvlastňovací nález první stolice.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: — — — —
Vyvlastňovací nález hlavnoslužnovského úřadu v Berehově ze 3. prosince 1924, potvrzený výrokem žal. úřadu, rozpadá se ve 2 části. V prvé části nálezu bylo vysloveno, že se k žádosti Jana B. a 27 soudruhů vyvlastňuje pro každého z nich část st-lčina pozemku v nálezu blíže vyznačená, v 2. části pak vysloveno, že se žádost ostatních 25 uchazečů zamítá. Stížnost vyvlastňovatelů napadá nař. rozhodnutí v obou právě zmíněných částech a musil proto nss, rozhoduje nejprve o této stížnosti, podrobiti svému přezkoumání nař. rozhodnutí také v obou těchto směrech.
Ad 1. Účelem zákona o stav. ruchu jest odstraniti nynější nouzi o byty. Tohoto účelu zamýšlel zákonodárce docíliti mimo jiné především i tím, že snažil se ulehčiti stavbychtivým osobám, aby došly stav. místa i tenkráte, když získání vhodného pozemku od vlastníka cestou smluvního jednání jest jim znemožněno nebo příliš obtížno. Za tou příčinou sáhl zákonodárce k vyvlastnění. Jakkoli však takový nucený zásah diktován byl zájmem veřejným, přece jen — jak ani jinak rozumně býti nemůže — vložil zákon iniciativu celého řízení do rukou stavebníka. Tato myšlenka vyjádřena jest zřejmě zejména v předpisech § 4 č. 35/1923 o stav. ruchu, podle něhož vyvlastňovací řízení provádí se k žádosti stavebníkově a stavebníkovi se ukládá, aby ve své žádosti přesně označil vyvlasvňovaný pozemek, jakož i účel zamýšlené stavby a připojil situační plánek stavby odborně zhotovený v příslušném katastrálním měřítku. Na stavebníku tedy jest, aby si vyhledal pro stavbu způsobilý pozemek a zažádal o zavedení vyvlastňovacího řízení. Vyvlastňovací řízení může se pak samozřejmě týkati jen pozemku stavebníkem označeného a výrok úřadu může míti jedině ten obsah, že se žádaný pozemek pro zamýšlenou stavbu vyvlastňuje, nebo že se žádost stavebníkova zamítá. Stavebník jest pánem rozepře. Úřad nemůže stavebníkovi proti jeho vůli vnutiti pro zamýšlenou stavbu pozemek, o jehož vyvlastnění se stavebník neucházel a o který vůbec žádného zájmu nemá.
V daném případě domáhali se vyvlastňovatelé vyvlastnění v plánku označených částí poz. parcel č. kat. .. Části ty ležely vesměs podél veř. cesty č. kat. .. Vyvlastňovacím nálezem ze 3. prosince 1924 byly však pro jednu část žadatelů vyvlastněny pozemky zcela jiné a ač se vyvlastňovatelé proti tomuto postupu úřadu hned již ve svém odvolání bránili, potvrdil žal. úřad vyvlastňovací nález první stolice. Rozhodnutím tímto vybočil žal. úřad z mezí návrhů vyvlastňovatelů. Takové překročení petitu stavebníkova protiví se však vzhledem k tomu, co shora bylo řečeno, zákonu. Bylo proto nař. rozhodnutí v této části, t. j. pokud jím byl potvrzen vyvlastňovací nález ohledně oné části žadatelů, jimž pro zamýšlenou stavbu vyvlastněna byla pro každého z nich část zmíněných již poz. parcel ve výměře 600 m2, zrušiti již z tohoto důvodu podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss příčiny zabývati se ještě ostatními námitkami stížnosti vyvlastňovatelů v tomto směru uplatňovanými.
Ad 2. Nss musil však dáti za pravdu stížnosti vyvlastňovatelů i ohledně druhé části nař. výroku, jímž potvrzeno bylo zamítnutí žádosti ostatních stavebníků. Žal. úřad odůvodnil tuto část nař. rozhodnutí tím, že prý dnešní stav této části žadatelů, po většině 221etých a u rodičů bydlících, nevyžaduje toho, aby bydleli v samostatném vlastním domě.
Zákon připouští vyvlastnění pro stavbu obytných domů, o kterýžto účel právě v daném případě se jedná — bez rozdílu pro každého stavby chtivého žadatele a neobmezuje nárok takový snad jen na osoby, jichž zájem toho nevyžaduje, aby bydlely samostatně ve vlastním domě. Vždyť zákon o stav. ruchu — jak již z jeho označení zřejmo — má za úkol oživiti stav. ruch a umožňuje proto stavbu, zejména obytných domů, i takovým stavebníkům, kteří nemají vůbec žádného zájmu na tom, aby se sami v novém domě usadili (stavitelé z povolání). Kdyby snad byl chtěl zákon vyvlastnění pozemků v tomto směru omeziti, byl by to musil nějakým způsobem vyjádřiti. Omezení takového však zákon o stav. ruchu nemá. Ostatně i kdyby tomu tak nebylo, projevili v daném případě i oni odmítnutí žadatelé již tím, že se vážně domáhali vyvlastnění určitého pozemku pro stavbu obytného domu a nutných hospodářských budov a vzali na sebe ve smyslu shora cit. zák. závazek do určité lhůty se stavbou také skutečně započíti, dostatečně svůj zájem na tom, aby zamýšlenou stavbou se domohli samostatného bydlení, a tím již také dostatečně prokázali, že jejich dnešní stav vyžaduje toho, aby bydleli v samostatném vlastním domě. Příčí se proto nař. rozhodnutí i v tomto směru zákonu.
Bylo tedy již ke stížnosti vyvlastňovatelů zrušiti nař. rozhodnutí v obou jeho částech pro nezákonnost. Tím však bylo již také vyhověno petitu stěžující si majitelky vyvlastňovaných pozemků Linky S. a neměl proto nss příčiny, aby se podrobně zabýval ještě také jednotlivými námitkami v její stížnosti uplatňovanými.

Citace:

č. 6548. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 835-837.