NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1492.

Pojem »drahocenných věcí« dle § 970 a) obč. zák. neřídí se subjektivními poměry hosta, jemuž se věc ztratí, nýbrž určuje se dle známek objektivních.
(Rozh. ze dne 14. února 1922, Rv I 794/21.)
Žalobkyni ztratily se při koupeli v lázních žalované obce různé drobnosti mezi nimi i kabelka z krokodýlí kůže v ceně 1800 Kč a emailové pouzdro na sacharin v ceně 400 Kč. Žalobě o náhradu škody 2390 Kč bylo oběma nižšími soudy v plném rozsahu vyhověno. Námitka žalované obce, že kabelka a pouzdro byly věcmi drahocennými ve smyslu § 970 a) obč. zák. vyvrácena byla v ten rozum, že vzhledem ku stavu žalobkyně — choti zámožného inženýra — a vzhledem k tomu, že nevštívila z ciziny (Varšavy) lázně takového jména jako jsou Karlovy Vary, nelze míti za to, že by používání věcí těch bylo u ní přepychem.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované potud, že zamítl žalobu co do 1200 Kč a uvedl po právní stránce
v důvodech:
Dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. jest částečně opodstatněn. Přisvědčiti jest nižším soudům v tom, že veškeré věci, jež žalobkyně přinesla sebou do lázní, a jež se jí tam ztratily, ruční dámská kabelka, kapesník, hřeben, nůžky na nehty, pouzdro na sacharin a klíče, jsou vesměs věci takové, které dámští hosté lázeňští dle zvyku do lázní vnášejí. Právem brojí však dovolání proti názoru nižších soudů, že nelze ani ruční kabelku ani pouzdro na sacharin pokládati za věci drahocenné po rozumu § 970 a) obč. zák. Procesní soud míní a odvolací soud s ním v tom souhlasí, že pojem »věcí drahocenných« podle § 970 a) obč. zák. není pojmem absolutním, nýbrž relativním v tom smyslu, že se posuzuje v tom kterém případě podle názorů a zvyklostí společenské třídy, k níž patří host podle svého stavu a svých majetkových poměrů, co jest věcí drahocennou. Mínění to jest mylné. Předpis § 970 a) obč. zák., obmezující ručení hostinských, jimž jsou majitelé lázeňských podniků na rovni hledíc k věcem hostí, které tito vnášejí podle obecných zvyklostí, vydán byl na ochranu těchto živnostníků, ježto by jinak po případě mohli býti hospodářsky zničeni jedinou krádeží, která na věcech hosta byla spáchána. Jest na bíledni, že nezáleží hostinskému, musí-li škodu hraditi, na majetkových poměrech hostových, nýbrž jen na výši náhrady, za kterou má ručiti. Pojem »věcí drahocenných« podle § 970 a) obč. zák. nemůže proti býti určen dle subjektivních poměrů hosta, jemuž se věci ztratí, nýbrž musí býti určen dle známek objektivních. § 970 a) obč. zák. klade věcem drahocenným na roveň peníze a cenné papíry, tedy věci, jež mohou již při malém objemu a nepatrné váze představovati hodnoty velmi značné, jež lze snadno a nenápadně odnésti a jež proto zvláštní měrou vydány jsou útokům zlodějským a vyžadují pečlivého uschování. Dle toho a dle účelu ustanovení § 970 a) obč. zák., dříve naznačeného, dlužno pokládati za věci drahocenné takové předměty, jejichž cena jest vzhledem k jejich objemu a váze nepoměrně veliká. S tohoto hlediska není pochybno, že kabelka z pravé krokodýlové kůže, asi 30 cm dlouhá a 12 cm široká v ceně 1800 Kč a malé smaltované pouzdro ze stříbra a pozlacené v ceně 400 Kč jsou věcmi drahocennými. Z toho však neplyne, že žalována nemusí za tyto věci dáti vůbec náhrady, její závazek není §em 970 a) obč. zák. vyloučen, nýbrž pouze obmezen a to do 1000 K. Jelikož cena obou těchto věcí přesahuje 1000 K, musí žalovaná za ně nahraditi celých 1000 Kč.

Citace:

č. 1492. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 158-159.